ŽIVOT S BEREM, BEENOU, HELGOU, SHADOWSEM A NĚKOLIKA KOŇMI Z KOZÍ HŮRKY

Dogtrekking v roce 2003

Naše dogtrekkingové začátky
První z nás, kdo věděl, co je dogtrekking, byla maminka. V kynologických časopisech jsem si takových článků moc nevšímala: četla jsem o svých známých ze sportovní kynologie, pak termínový kalendář zkoušek a reportáže z agility. Mushing? Jasně, ale spíš články o závodech typu Iditarod, Nome, Pirena apod., u kterých se dalo dobře snít... 

Na dlouhé výlety chodím se psy odmala, každá procházka má minimálně 8 km, často jsem jen tak ušla i třicet. Ale zkusit jít stovku? Nikdy mě to nenapadlo.

Mamka se na podzim 2003 přihlásila se svou Terry na dogtrekkingový závod Osamělý vlk, ale pak dala přednost námořní plavbě. Přihláška byla zaplacena... Netušila jsem, co čeho jdu, ale protože nějakou kondici jsem měla a Terry taky a protože naší Terry věřím, že mě nenechá na holičkách, jela jsem tam. 

 

15. - 18. 9. - Osamělý vlk - Tři Studně (87 km)

V Praze mě vyzvedla Zuzka Junková s Becky a cestou jsme v Brně přibraly Petru Vejražkovou a Arneho. Ve Třech Studních byla pěkná zima a ráno před startem jsem byla dost ztuhlá. Terry vzala svůj úkol zodpovědně a táhla stylem start - cíl. Vylezli jsme na Devět skal a poctili minutou ticha pomník posledního vlka, který byl zastřelen ve Žďárských vrchách. První úsek jsem šla s blonďatou Lenkou z Brna a jejím křížencem Denym, pak ji ale začala bolet kolena a já ji ztratila. Pak mě došla Lída s briardem Dámonem a jezevčíkem Vernonem (jezevčík byl s briardem spojen krejčovskou gumou a vždycky, když se začuchal, guma ho odpružila k Dámonovi, což on vůbec nevnímal!) a s Lídou jsem šla až na 45. kilometr za Jimramov, kde jsme bivakovali. Lída mi pak druhý den utekla, protože mně byly maminčiny trekové boty o trochu menší a při chůzi po prasklých puchýřích jsem se cítila jako malá mořská víla... Petr Brázda i Pepa Šlanhof ze mě měli velikou legraci...

Nakonec jsem se do cíle dostala, ale předcházelo tomu značné bloudění a psychická krize. Terry byla skvělá. Ten pocit, který jsem zažila při příchodu do cíle, to vědomí, že jsem tady, že jsme to obě zvládly, to všechno ve mně vyvolalo okamžitou závislost na dogtrekkingu!

Je veliká škoda, že se přes Žďáry už nechodí dogtrekking...jejich kouzlo je neobyčejné.
24.06.2008 13:40:31
Juliana_boiohaemum
Vítej, kdož vstoupils. Zanech nám v návštěvní knize vzkaz, budeme tomu rádi. :-) Berovlci.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one