ŽIVOT S BEREM, BEENOU, HELGOU, SHADOWSEM A NĚKOLIKA KOŇMI Z KOZÍ HŮRKY

Dogtrekking v roce 2004

Druhý dogtrekkingový rok
18. - 19. 12. 2004 - Krušný trek (45 km)

Když jsme vyjížděli směr Chomutov v pátek večer ze svých domovů, byli jsme přesvědčeni, že zima letos začne později. Když jsme vystupovali v Jirkově z vlaku, začínalo sněžit. A když jsme se u Záviše ráno probudili, bylo BÍLO!!! Na trať se vydala Markétka s Ditou, pak Ivan Ulč s kníračkou Nessie, já s Dizzym, Karel s Vandou a Záviš se Sárou. Oba Karly tak nadchlo množství sněhu, že ráno před startem přepilovali staré lyže Artis Sulov a hned u paneláku si je snažili nandat na nohy. Copak Záviš, který měl tu přední část se zvednutou špičkou! Ale pozorovat Charlieho, jak zajíždí pod hluboký sníh, navíc obtěžkán igelitkami s nákupem z Kauflandu, to stálo za to... Na hřebenech foukal velmi silný vítr v poryvech a sníh umrzal na tváři. I maličká Dita zvládla extrémní podmínky statečně, o kolivlcích nemluvím, ale Sára (i přes to, že dostala Závišovu mikinu) se třásla zimou a Ivanově Nessie se do srsti nabalilo tolik sněhu, že chvílemi nemohla chodit. První den jsme se prohrabali na 28. kilometr a nad obcí Mníšek v Krušných horách jsme se uložili v turistickém třístěnném srubu. Při večerním venčení Dizzyho jsem narazila na benzínovou pumpu, odkud jsem pak skupině přinesla dvoulitrovou láhev s horkým čajem. Spali jsme v -0,5°C, ale každý měl svou metodu, jak se proti mrazu obrnit. Jediný průšvih byla voda, která se srážela na plachtě sloužící jako čtvrtá stěna. Tekla v potůčcích Ivanovi na spacák, promáčela ho a Ivan z toho měl solidní zánět průdušek. :-(

Druhý den jsme ušli do Litvínova ještě 17 kilometrů. Nebylo poznat, že jdem po asfaltce! Byl na ní hluboký neporušený sníh... Z Litvínova do Mostu jsme jeli tramvají (!) a z Mostu jsme se rozjeli vlakem každý jiným směrem...

27. - 28. 11. 2004 - Českým krasem (71 km)

Tréninková trasa začínala v Kladně a pokračovala západním okrajem Českého krasu údolím Žlubineckého potoka, který byl po okrajích už zmrzlý, přes Nižbor a Stradonice na Děd, Lísek a k Hůlům, kde byl zajištěn nocleh a teplá večeře. První den šel Záviš a Sára, já s Dizzym a Benjim a Karel s Vandou. Druhý den s námi od Hůlů vyšel Michal s Coddym a po průchodu přes Kotýz se k nám nad Srbskem přidal Honza Kouřimský s vlčákem Kippem a jeho kamarád Marek s voříškou Gitou. Karel šel s Vandou v plném hárání, a tak my, co jsme měli v postrojích psy, jsme měli o zábavu postaráno... Nejkrásnější úsek druhého dne byl těsně před cílem - cesta z Vonoklas do Černošic vedla mladým bukovým hájem po měkkém tichém listí asi 4 kilometry v kuse! V Černošicích jsme se navečeřeli, odpočali si a rozloučili...

6. - 7. 11. 2004 - Cesty Jezírek (75 km)

Ten měsíc mezi prvním říjnovým tréninkem a Cestami jezírek byl k nevydržení. Všichni jsme se moc těšili, až spolu zase vyrazíme zkusit, co v nás a našich psech je, a poznat další kus naší krásné země. Itinerář tentokrát dělal Charlie, který nám taky poskytl nocleh z pátku na sobotu v rodinném domku v Kaznějově. V pátek se šlo spát až ve dvě ráno, snažili jsme se s Charliem vytvořit nějakou hudbu na housle a flétnu... Záviš se Sárou, Markétka s Ditou, já s Dizzym a Benjim a Karel s Vandou tedy jeli na sraz v Plasích z Kaznějova, Luboš Bodlák s Rockym z Plzně. Z Plas jsme vyrazili ještě do mlhy, která se postupně rozplynula a přešla v ospalé zataženo. Kolem poledne jsme dorazili ke zřícenině hradu Libštejn (1356) a odtud to bylo do hospody v Liblíně pár skoků. Vařili tam výbornou bramboračku i nějaké to maso pro Záviše. Zdrželi jsme se tu hodinu - ztratili jsme hodinu světla, což je v téhle roční době zásadní. Tma nás zastihla na 31. kilometru ve Zvíkovci a my pokračovali ještě 2 km do Kalinovy Vsi, kde nás Luboš Bodlák "pozval" na dvě chatky s elektřinou a topením - a to se neodmítá! Byl to poslední víkend, kdy byl kemp ještě otevřen. Využili jsme toho naplno, najedli se, napili a zahráli kulečník. Po sedmi hodinách spánku jsme se probudili do deštivého rána a déšť nás provázel celým dnem. Byla už solidní zima a postup byl mnohem náročnější. Kolem Berounky jsme si užili pěkné stoupání, ještě že nám naši psi (všichni zúčastnění) statečně dělali výtah. U Skryjských jezírek nás po krátké pauze opustili oba Karlové, lezli kamsi nahoru po mokré skále... My  jsme to radši nechtěli vidět a pokračovali jsme v cestě. Naštěstí nás kluci po dvou kilometrech doběhli živi a zdrávi. V Líšné, kde byla další přestávka v deštném pochodu, mně a Charliemu uvařila hostinská speciální vegetariánskou polévku! Pak Charlie dobíhal znovu, tentokrát se mnou, Záviše a Markétku - my jsme je totiž jako ohromní machři předběhli a zahučeli někam úplně jinam, na špatnou cestu. Dobíhali jsme je 7 kilometrů (to už by mohlo být jedno kolo canicrossu)! Z Točníku přes Žebrák a Tlustice do Hořovic jsme běželi všichni, protože padla tma a HLAVNĚ hrozilo, že Závišovi ujede vlak s přípojem na sever...

 

23. - 24. 10. 2004 - Zdice - Křivoklát (30 km)

Ve Zdicích na nádraží jsme s Ellen vyzvedly Karla s Vandou a Kvidem (Ellen šla s Coddym a já s Dizzym a Benjim) a společně jsme vyrazili křivoklátskými lesy přes Vraní skálu, Jáchymov a Leontýnský zámeček na Křivoklát. Moc tam nejezdí vlaky, a my jsme přišli po tom posledním. Naprosto bez výbavy jsme přespali na hradní zahrádce Křivoklátu, proklepaly jsme tu noc snad všechny kosy na světě.. Ráno jsme si honem dali horkou čokoládu a rozjeli se do dvou směrů: Ellen a já jsme jeli k Hůlům, Karel šel tmelit čévéčkářský kolektiv za nějakou chovatelkou.

 

9. - 10. 10. 2004 - Žatec - Křivoklát (73 km)

Protože jsme se se Závišem nechtěli smířit s koncem trekové sezóny, uspořádali jsme longový trénink na půli cesty od našich bydlišť - a vyšel Žatec. Na pozvání z internetu zareagovali dva lidé: Charlie z Plzně s vlčačkou Vandou a Markétka z Prahy s kříženkou Ditou. Ze Žatce bylo potřeba přeběhnout kousek lounské planiny a hned jsme zahučeli do rakovnických lesů. Protože jsme byli nadšení a všem nám šli psi dopředu, šli jsme svižně a zdržovali se jen v hospodách ;-) - první den jsme zdolali 40 km a skončili v Hředlích v hospůdce. Hrozil déšť a když jsme se ptali místních, zda nevědí o nějakém přístřešku, poslali nás doprostřed chmelnic (z místního chmele se vaří krušovické pivo), kde stál starý a rezavý vyřazený vagón. Kromě Charlieho tam spala celá výprava, a dokonce jsme se pěkně vyspali! Charlie nám ráno poskytnul dortíky od táty z cukrárny, Markétka uvařila čaj a šlo se dál, přes Krušovice na Křivoklát (35 km). Výlet byl plný přátelské atmosféry, veselého povídání... Jen neradi jsme se u vláčku v Křivoklátě loučili se Závišem a jeho dogou Sárou. My ostatní jsme jeli opačným směrem až do Berouna, kam pro mě přijela mamča, Karel s Vandou jel do Plzně a Markétka s Ditou naopak do Prahy.

 

17. - 19. 9. 2004 - Osamělý vlk Nedvědice (83 km)

Dizzyho první dogtrekkingový závod, můj druhý. Trasa byla rozdělena na dva stejné úseky po 41, 5 km, protože na poslední chvíli Montemu začali dělat potíže majitelé pozemků. První den jsem startovala jako poslední a hned po startu jsem si zašla tolik, že jsem po zbytek treku nepotkala jediného člověka. Zvláštní pocit... Nakonec mě chytlo zoufalství, že jsem úplně mimo, a párkrát můj pes a okolní lesy slyšely hysterický nářek. Nakonec jsem nějak dorazila, hodně dlouho po posledním trekaři přede mnou. Zdenka Kvasnicová mi vynadala, jaktože jsem neměla zapnutý mobil, že se prý o mě báli. Tak jsem se druhý den opravdu snažila, nezabloudila jsem ani jednou a navíc jsme s Dizzym ukázali, co v nás je - úspěšně jsme se zbavili kandidatury na poslední místo celého startovního pole. V Nedvědicích, když jsem se zdržela na vynikajících žďárských švestkách, zaznělo mi v uchu: "Nech je, lepší jsou pálený!" Kdo myslíte, že to byl? Takhle jsem poznala Láďu Krejčího! Běželi kolem mě se Závišem, v Dizzym se probudil závodnický duch - a už jsem vlála do kopce za nimi. A že byl ten cílový kopec pěkně prudký!

 

27. - 29. 8. 2004 - Chodský vlk (47 km)

S Dizzym, Terry a Benjim jsem přijela do Klenčí pod Čerchovem motoráčkem, abychom se den nato kousek odtud s Ellenkou vydaly na dlouhé letní putování. Terry táhla Ellenku (a vydatně), mě Benji a Dizmánek. Prošly jsme lesy křížem krážem, přes Babylon, Mlýneček, Brůdek a Tanaberk jsme se dostaly do Hyršova, kde jsme na 37, 5. kilometru bivakovaly na pastvině, kam nás ráno přišly probudit krávy. Druhý den byla Ellenka dost vyčerpaná, a tak jsme původních 78 km zkrátily na 47 a došly jen do Pocinovic na vlak přes Chodskou Lhotu a Orlovice. Počasí nám vyšlo, bylo i na koupání, což jsme - včetně kolivlků - rádi využili. Pouť to byla náročná, převýšení nám dalo zabrat směrem nahoru i dolů. Ale obě na tento výlet moc rády vzpomínáme.

 

15. 5. 2004 - Dobříšský trénink (30 km)

Do Dobříše nás dovezla mamka autem, něco tam potřebovala vyřešit. Já jsem startovala s Dizzym, Coddy byl volně a Ellen šla s Benjim. Hned po startu kousnul Dizzy do lýtka běžce, kterému jsem se omluvila a sice se mu nic nestalo, ale fotil si mě mobilem a vyhrožoval, že to nahlásí na policii (stačilo mu pak poslat okopírovaný očkovák). Dizzy byl na canicrossce; neodhadla jsem, kam až se může vypružit :-/. Cyklisté měli kolem Dobříše závod a na Stožci, kde jsme měly čokoládovou pauzu, jsme mohly sledovat funící sportovce. Postupovaly jsme hodně svižně, ale kvůli mladému Dizzymu jsme dělaly často větší pauzy. Pak už jsme dělaly pauzy kvůli Ellenčiným puchýřům... Poslední pauza byla nejhezčí - v koněpruské hospodě jsme si daly malé pivo napůl a tak nás to rozveselilo, že cestou domů (Ellenka o holi) jsme zpívaly Batalion...
24.06.2008 13:45:32
Juliana_boiohaemum
Vítej, kdož vstoupils. Zanech nám v návštěvní knize vzkaz, budeme tomu rádi. :-) Berovlci.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one