ŽIVOT S BEREM, BEENOU, HELGOU, SHADOWSEM A NĚKOLIKA KOŇMI Z KOZÍ HŮRKY

Jednooký vlk 2008

Jednooký vlk 2008 - obrázek

Jednooký vlk 2008 - obrázek

Krásné u Poličky a nejkrásnější dogtrekking za poslední čtyři roky...
Do Krásného jsem přijela ze závodů agility v Březiněvsi, kde mě a Bera vyzvedl Petr s Amigem. Postavili jsme stany už skoro za tmy a šli brzo spát, protože jsme tušili, co nás čeká. Přes devadesát kilometrů dlouhá trasa vedla těmi nejkrásnějšími místy Žďárských vrchů, od Památky poslendího vlka přes Devět skal, Malínskou skálu, Paseckou skálu, Velké Dářko, a aby stoupání nebylo málo, ke konci trasy jsme si dali Devět skal ještě jednou. Celou dobu svítilo slunce, ale foukal osvěžující vítr.

Rozhodla jsem se spát až v táboře a trasu ujít nonstop. Nejdřív jsme se s Berem pověsili za Luboše s choďákem Rockym, pak jsme se střídavě předbíhali s Petrou Vejražkovou a nakonec mi tihle všichni utekli, protože jsem pořád zastavovala na svačinu, převlečení, utažení bot, sbírání lesních jahod a podobně. Nejdelší úsek cesty jsem se potkávala asi s Péťou Staňkovou a Mirem Strakou s jejich bígly a pak Miloslavem Slaměníkem s železným Bojarem. Od kontroly na Velkém Dářku, kde jsem byla v sedm večer, jsem šla sama. Když se setmělo, začala mě přepadat únava, která by ve skupině trekařů nepřišla. Když už nepomáhal ani zpěv lidových písní, kopla jsem do sebe proteinovou tyčinku a semtex, což vydrželo asi na půl hodiny a pak přišla únava ještě větší... Bero vycítil mou oslabenost a zesílil tah, navíc šel po stopách závodníků, kteří byli před námi, takže mi pomáhal s orientací. Chvílemi byla orientace opravdu náročná, protože značka vedla lesem křížem krážem, žádná vyšlapaná cesta nebo přímou čarou vpřed. Po posledním výstupu na Devět skal se moje únava výrazně zhoršila a začala jsem odpočívat co chvíli opřená o strom nebo vsedě na pařezu. Nakonec jsme se do cíle přecejen doploužili, omámeně jsem se vypotácela z lesa a poslední, co jsem zahlédla, byly červánky před svítáním...

S časem 21 hodin a 16 minut jsme se umístili třetí, pár minut před Lenkou Čiperovou.

Petrovi Žižkovi bych chtěla ještě jednou poděkovat za nádhernou trasu a výborný základní tábor! Pro Žďárské vrchy mám slabost, protože tam koření moje dogtrekové nadšení. "Vyrostla" jsem na Osamělém vlku Monteho Kvasnici a Jednooký vlk šel teď, po pěti letech, stejnými místy...

30.06.2008 14:51:13
Juliana_boiohaemum
Vítej, kdož vstoupils. Zanech nám v návštěvní knize vzkaz, budeme tomu rádi. :-) Berovlci.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one