ŽIVOT S BEREM, BEENOU, HELGOU, SHADOWSEM A NĚKOLIKA KOŇMI Z KOZÍ HŮRKY

Stezka vlka 2008

Záznam z dogtrekkingu v Jeseníkách, který kvůli myslivcům a jejich absurdním nárokům nesplnil podmínky pro zařazení do mistrovství ČR.

Tradiční a letos monopolní jesenický trek s mezinárodní účastí (Slováci a Němci) se pořádal tentokrát na Rybářské baště v Loučné nad Desnou. Přivezl mě Jirka Kozohorský a dorazili jsme docela pozdě večer. Přivítalo nás několik lidí, pak se ukázalo, že o mnoho víc už jich tam není. Že by důsledek loňské Páralovy aplikace vysokohorského pojetí DT?

Ráno bylo krásně a modrá obloha, zato zima, takže jsem vyrazil brzy. Hned na začátku menší převýšení, 300 metrů na dva kilometry, to nic! Následovala rekreační osada Pekařov, ves Horní Bohdíkov a Potůčník s pěknými výhledy do kraje. V lese za Potůčníkem jsem ztratil značku – šipka mířila přímo do zadrátovaných pastvin a nikde nebyla vidět žádná cesta. Nakonec jsem byl nucen narušit hranice kravského panství: postupoval jsem obezřetně podél ohradníku, kdyby se náhodou někde poblíž zdržovali nějací strakatí a rohatí pohraničníci. Naštěstí byli až u kravína bezpečně za drátem, to už jsem se zase připojil na značku, kam se ztratila, nevím. V Hynčicích jsem se napojil na místní silnici vysokohorského charakteru (já věděl, že jsem si měl vzít kolečkové brusle), která spadla o sto metrů na půl kilometru, Beena si nedala vysvětlit, že po tomhle fakt nepoběžím.

V Hanušovicích jsem si musel odpočinout, měl jsem za sebou dvacet kilometrů a byl jsem na odvoz. Pokračoval jsem po silnici na kontrolu, šel jsem pomalu, prošvihnul jsem limit stanovený ozbrojenými zelenými zločinci (v noci se nesmí chodit po lese?! Severní Koreu na vás!!) a Tomáš mě za trest odvezl na Kladskou bránu. No co, na Kraličáku byla stejně mlha a nebylo (prej) nic vidět.

Za chvíli se přiřítila Adéla jak velká voda, Beena ožila a hrabala do země, jak ji chtěla dohnat. Zato Kant to flákal a nedbal ani šťavnatých moravských kleteb, kterými ho Adéla zasypávala. Takže jsem se jakž takž držel skoro až na Paprsek, kde byl konec 1. etapy. Skoro všichni byli ještě na trati a dost se divili, že už jsem v cíli.

Večer začalo pršet (jako obvykle),  poschovávali jsme se, kde se dalo, já byl například přes noc pod odstaveným nákladním přívěsem. Ráno se počasí tvářilo jakoby nic, tak jsem to neprotahoval a vystartoval jsem radši dřív, aby mě zase odněkud nevezli. S Petrem Dvořákem jsme sešli do Branné, kde mají speciální třešňové pivo z Vrchlabí (globalizace!) a pokračovali jsme po známé cestě do Františkova. Tam je sjezdovka, jéé, a káry! Dětský výraz v očích a za chvíli jsme už seděli každý v jedné, vlek nás vytáhl na kopec a už jsme svištěli dolů. Káry seděly bezpečně i v zatáčkách a brzdy fungovaly okamžitě.

Poslední kopec a už jsme byli na Třech kamenech. Tam byl hotový tábor, asi deset lidí a dvakrát tolik psů, tak jsme se pokochali výhledem a pomalu dorazili do Loučné. Láďa hned vyhlásil výsledky (vyhrál Roman Baláž, Pepa Šlanhof, Adéla a Eva Valentová, já byl 49. z 56.), najednou tam bylo hafo lidí, zmatení Germáni vedle mě nerozuměli ani slovu a některé účastníky museli nahánět z hospody poslové, nechci jmenovat, Romane Habásko, že. Hned po vyhlášení jsme sedli do auta a jeli do Prahy, kde jsem stihnul poslední noční autobus ze Zličína.
31.08.2008 21:12:32
Juliana_boiohaemum
Vítej, kdož vstoupils. Zanech nám v návštěvní knize vzkaz, budeme tomu rádi. :-) Berovlci.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one