ŽIVOT S BEREM, BEENOU, HELGOU, SHADOWSEM A NĚKOLIKA KOŇMI Z KOZÍ HŮRKY
S Boříkem, Beenou, Berem a Helgou jsem se vydala z Holoubkova na 25km sněžnými cestami Podbrdskem, přes Strašice, Trhoň, Dobřív a Žďár.
P1050988.JPG
P1050990.JPG
P1050991.JPG
P1050992.JPG
P1050988.JPG
P1050990.JPG
P1050991.JPG
P1050992.JPG
Pár fotek z dogtrekového vandru v Brdech
P1050814.JPG
P1050818.JPG
P1050820.JPG
Šumava na obzoru...

Šumava na obzoru...

P1050822.JPG
P1050839.JPG
P1050845.JPG
P1050851.JPG
P1050858.JPG
P1050871.JPG
P1050880.JPG
P1050877.JPG
Brdy - listopad 2009 - obrázek

Brdy - listopad 2009 - obrázek

Cca 37km cestou necestou vojenským újezdem Brdy. Dvoudenní toulání s Boříkem, Lukášem, Čápem a Sabinou a s fenami Beenou a Helgou.
Vyráželi jsme z Jinců, šli přes Jordán a Tok, druhý den na Palcíř a do Dobřívi. Věřili byste, že se ve Středních Čechách dá zapadnout do bažiny po pás? Ne? Já jsem si to zkusila! Měli jsme štěstí, bylo celý víkend krásně a navíc teplo. A co dělá saňový pes, když jeho člověk trčí po pás v mokřadu? Lehne si a čeká, než si ten člověk přestane vymejšlet a v očích má výraz "jéžiš, tak pohni.." :-)

fotky na www.kolivlci.rajce.net!

Stopou strejdy Šeráka 2009 - obrázek

Stopou strejdy Šeráka 2009 - obrázek

Ve čtvrtek 30.7. jsme se s Boříkem naložili do vlaku směr Lipová. Měli jsme s sebou tři psy - Bera, Beenu a malou Helgu. Helga zůstala s pořadateli v základním táboře, protože jsou jí teprve čtyři měsíce. Startovali jsme v půl deváté ráno a nasadili poměrně ostré tempo. Šlo se přes Vražedný potok a první kontrola byla v Lesním baru, kde se horskou vodou chladí nápoje, je tam přístěnek k přespání, krb a propan-butanový vařič. Tam se podařilo Pepovi Běhalovi shodit vlastní batoh do potoka, takže tam zůstal o něco déle a sušil. Nejčastěji jsme se potkávali s Peťou Dvořákem, který šel s Gerou i Nany, a s Míšou, která měla svého Norda a naši Goldii. Společně jsme přespali na druhé kontrole, kde točil Pepa Kamenár se svým teamem pívo (45. kilometr). Petr vystartoval ráno ve čtyři, takže jsme ho ztratili, Míša vyšla před námi, ale brzy jsme ji dohnali. Šlo se přes Smrk a pak po česko-polské hranici nádhernou lesní pěšinkou, která vedla nahoru-dolů až do zaniklé obce Hraničky a pak už zase českou (slezskou) stranou. V městečku Javorník jsme v sobotu ráno ztratili několik hodin, protože jsme se krásně najedli a pak šli na dvě piva, a tak jsme si časově dost zavařili. Mě v sobotu začaly bolet ledviny, takže i to zpomalilo náš postup, a druhou půlku dne jsem došla na paralenu a kouzelném prášku od Oldy se samojedkou Angie. Ve Skorošicích, jedné z mála vesniček v této panenské přírodě, jsme potkali v hospodě Marka Zrnu s Aidou, Pavlu a Oldu, Míšu s Goldií a Nordem, Petera Hanzelyho se slečnou, Bonrim a haskouny, no prostě jsme obsadili celou hospodu, nabrali společně sil a vydali se dál, ačkoli jsem už přemýšlela o tom, že to kvůli bolesti ledvin a horečce vzdám. Psi byli skvělí - táhli, a přitom s kopce chodili perfektně u nohy. V sobotu v devět večer jsme tedy vyrazili směrem na Boží horu. Kousek za ní se uložili k spánku Mařenka s Rudou, my jsme inteligentně došli až k rybníku před Černou vodou. Světe, div se, celou noc nás ukrutně žrali komáři! Takovou komáří ofenzivu jsem snad ještě nezažila. Bylo to horší než noční můra - vůbec jsme se nevyspali. Ráno bylo třeba vyrazit v pět, abychom stihli časový limit 50 hodin. Vyrazili jsme však v 6:30, já šplhala s horečkou na Ripperův kámen (prudké dvoukilometrové stoupání po rozbité cestě s obrovskými kameny) a pak jsme šli kvůli mně opravdu pomalu, bylo horko a mně bylo zle. Do cíle přes Pomezí a vápenku Omya jsme došli hodinu po limitu, v 11:28. Náš čas byl tedy 50:56. Děkujeme Gejzovi za tradičně krásnou akci, Kačce Sokyové za péči o štěně Helinku, když jsme byli pryč, Mírovi Hurychovi za poskytnutí boudičky pro Helgu v přívěsu a celému týmu pořadatelů za bezvadnou atmosféru!

fotky: http://kolivlci.rajce.idnes.cz/Stopou_strejdy_Seraka_2009/

Z vlaku jsme s Boříkem, Benjim a Berem vystoupili v Rakovníku, dali si lahváče (jen my dva s Boříkem) a pokračovali po červené na Lubnou a hrad Krakovec. Cestou nás potkalo několik přeháněk, ale protože jsme se připravili podle předpovědi, naše vybavení to zvládlo. Z Krakovce jsme sešli dolů do údolí Berounky, kde se ovšem rozpršelo velmi hustě a vytrvale, a tak jsme si kousek před Machovým mlýnem dali pivo, počkali, až to nejhorší přejde, a pak v dešti vyrazili dál. V Kalinově vsi jsme se dozvěděli, že Čáp nám jde naproti ze Skryjí, dali jsme si točené pivo v kempu Pod mostem a vyrazili Čápovi v ústrety. Potkali jsme ho v obci Čilá, jak si dává svačinu. Teď už ve třech jsme šli do Skryjí na dvě piva a kolem půlnoci rozbili malý bivak pod plachtou. Ráno jsme šli po žluté překrásnou vrstevnicovou cestou údolím Berounky na Týřov, kde je četný výskyt vzrostlých tisů červených. Týřov se mi moc líbil - má nádhernou polohu nad řekou, zachovalou jednu kulatou věž a sklepení. Z Týřova jsme se vydali po neznačené cestě k myslivně, kde jsme si v rámci dětského dne dali...pivo a něco na zub a zamířili přes Leontýn do Roztok na vlak. Sobota už byla méně deštivá, a tak se šlo hezky. Benji a Bero byli šťastní, že poznávají nové cesty, my taky, ačkoli nás nakonec déšť pokořil a protekly nám pohorky, bundy i kalhoty. Večer kluci z vlaku jeli rovnou hrát s kapelou do Prahy, tak snad měli ještě dost sil. :-)

FOTKY NA KOLIVLCI.RAJCE.NET!!!
Železné hory 2009 - obrázek

Železné hory 2009 - obrázek

Michalovo vyprávění z dogtreku s Peťou Dvořákem, Alenou Kohlovou a dalšími.

Poněkud posunutý jarní pochod Železnými horami se konal na beltine 2009 a protože jsme v pátek hráli s kapelou v Málkově, musel jsem vyrazit o den později a nestihl jsem tak první část trasy přes Filipovský pramen Chrudimky a nejvyšší místo Železných hor (737,3 m) s půvabným názvem U oběšeného (neplést si s hospodou z Pokladu na ostrově, ta se jmenuje U oběšeného a láhve). K výpravě jsem se přidal až v dřevěné vesnici uprostřed Hlinska. Odtud jsme šli po proudu Chrudimky do další dřevěné vesnice, totiž skanzenu Veselý kopec, a pak okolo židovského hřbitova přes Svobodné Hamry (zajímavá dřevěná hospoda) a kolem Zadního rybníku do Trhové Kamenice. Na náměstí byla zrovna pouť, jejíž hlasitost si nijak nezadala s předvolebním mítinkem amerického střihu, takže jsme se brzy zase odporoučeli, a to do pěkného kopce k rozhledně Zubří (zavřená, nedobytná) a přes polodřevěnou ves Zubří kamsi směrem k Doubravě. V lese (někteří) a na louce (já) jsme přespali a ráno jsme pokračovali směrem k Bílku a do údolí Doubravy. Pak přes Vestec, Spálavu, Modletín a Klokočov do nám již známé restaurace Na Pilce s přímým autobusovým spojením do Španělska. Autobus však nejel, takže jsme pokračovali na Seč, v Ústupkách jsme poseděli v hospodě a už za tmy se vyšplhali na Oheb, naše druhé tábořiště. Ráno jsme obešli přehradu a přes samotu Javorka a Hedvikov jsme dorazili na hrad Lichnici. Tam jsme vyslechli odborný výklad o historii hradu, dole v hospodě ještě neoficiální výklad od dalšího průvodce, pak jsem seběhl do Třemošnice a opustil jsem oblast Železných hor.
Jednooký vlk 2009 - obrázek

Jednooký vlk 2009 - obrázek

Byli jsme s Berem reprezentovat naši smečku na dogtreku ve Žďárských vrších. :-)

Bořík mě hodil do Prahy autem, tam jsem přesedla na bus do Brna a Petr od Goldinky mě naložil do auta k Míše a malamutovi Nordovi a jelo se do Kuklíku. Protože jsme přijeli kolem desáté večerní, byli už někteří závodníci společensky značně unaveni, ale i tak jsme se příjemně pozdravili, dali dvě piva a šli spát.
Ráno jsme s Berem startovali krátce před devátou, záhy dohnali Majku s vlčačkou Bonií a takto ve dvou jsme strávily celý první den. Máme s Majkou podobné tempo, takže jsme se vzájemně podporovaly. Trasa vedla přes Maršovice, Brožovu skalku, Sykovec a Fryšavský kopec. Když se chystala bouřka, blížily jsme se zrovna do Vojnova Městce do hospody, takže jsme tam bouřku zdárně přečkaly. Než jsme došly k obrovské vodní ploše Velké Dářko, už byli psi zase suší, a tak jsem s Berem skočila do osvěžující přehrady - Bero s klackem, pro který skákal, já jsem se obešla bez klacku. Z kempu u Dářka jsme vyšly spolu s Alenou Kohlovou a Milenou Benkeovou, takže se potmě šlo svižně. Cestou jsme míjely Romana s Méďou a Rudu s Benem, kteří šli teprve z Fryšavy na Vojnův Městec! Milča s Alenou se uložily na jednom odpočívadle pod Fryšavou, my s Majkou pokračovaly za svitu čelovek dál. Když začalo pršet, rozhodly jsme se rozložit bivak v mladé smrčině. Pod izotermickou fólií se mi spalo krásně, zato Majce ne. Vstávala  ve čtyři ráno úplně zmrzlá a nechala mi na stromě papírový vzkaz: "Nešlo tě vzbudit. Je mi pěkná kosa. Razíme dál." Já s Berem vyrážela tedy sama, kolem deváté ranní. V noci jsme sešly ze značky, a protože jsem ráno nekontrolovala, kde jsem, a rovnou vyrazila, odchýlila jsem se od trasy docela dost. Zašla jsem si asi pět kilometrů směrem na Žákovu horu, kde jsem potkala Koudelkovy se samojedy, kteří si trasu zkracovali. Na Devíti skalách bylo v sobotu za pěkného počasí tolik turistů, že jsem ani nešla na vyhlídku. Vzpomínala jsem, jak jsem tudy poprvé šla Osamělého vlka s mladou Terry, které je dnes už 13let...
Poobědvala jsem ve Svratce s Martinem Švancarou, Verčou Léblovou a Jirkou, kolem Karlštejna jsem šla s Pavlou Hellebrandovou, ale nakonec jsem sama s Berem prošla ten nejkrásnější kus trasy, přes Zkamenělý zámek, Velké Perničky, Čtyři Palice, Dráteničky a Sněžné. Naprosto šťastní a nabití kouzlem Vysočiny jsme s Berem dorazili krátce po setmění. Petr s Goldie přišli kolem čtvrté odpolední, Peťa Dvořák s Nany se umístil jako DRUHÝ - běžel! Roman Polášek a Ruda Peňáz skutečně došli, ale v neděli v poledne - těsně před limitem. Peťo Žižko a Pepo Kamenáre, děkuju za všechny, kteří byli tak nadšení jako já! Žďárské vrchy jsou jednou z nejkrásnějších oblastí naší země, ale trasa, zázemí, tombola a příjemná atmosféra, to je vaše práce!


Fotka u článku je dílem Míry Ježka.
30km - Bořík a Beena, Juliána a Bero a Benji

Do Valče jsme dorazili až v poledne, ale svižným tempem se nám podařilo projít okruh přes Zelený kříž, Bukovinu, kolem Mětikalova, na Seč, do Lochotína a přes Malý Hlavákov zpět do Valče.
Celý den svítilo slunce, seveřani byli docela uvaření. Ale v lese bylo příjemně a protože všude zurčely jarní potůčky, nebyla nouze o tekutiny. V deset večer jsme ve Valči nasedli do vozu, tentokrát vlastního, a před půlnocí doma.
47km - Michal s Beenou, Petr s Nany a Gerou, Alena s Nýwou

Na cestu jsme se vydali v sobotu velmi brzo ráno a sešli jsme se na nádraží v Liběchově. Zpočátku to vypadalo bledě s počasím - svatý Petr na nás shora posílal kvanta H2O. Po chvíli si ale dal říct a poněkud zmírnil intenzitu, tak jsme se vydali na cestu. Nejdřív ovšem na opačnou stranu, než jaký byl plán, ale nakonec jsme se šťastně dostali do Želíz. Obešli jsme Čertovy hlavy (plastiky V. Levého z 19. století přímo v terénu) a jeskyni Klácelku a zakotvili v místní hospodě se zajímavou vnitřní výzdobou (fresky ze starých pověstí českých). Přes Zimořský a Třaskavenský důl jsme se dostali k loupežnické jeskyni Klemperce a pak poněkud improvizovanou cestou necestou na silnici z Jestřebic do vsi Kokořína, kde jsme už konečně zahlédli věž hradu. Cesta k němu byla opět poněkud divoká, ale nakonec jsme se šťastně dostali přímo pod něj. Samotný hrad našemu útoku bohužel odolal a my se stáhli do podhradí. Alena pak zmizela směrem na Mšeno a já s Petrem jsme vyhledali kemp ATC. Po setmění jsme se vydali podél potoka na sever a pak směrem k Paličkám - já s Beenou jsem přespal pod lavičkou a celtou a Petr pod skalním převisem.
Ráno jsme pokračovali po cestě do skalních měst (v některých místech se stěží dalo projít) a pak do Romanova a Mšena. Po modré jsme pak dorazili do Nosálova, kde jsme v hospodě nechali bágly a vyběhli na rozhlednu na Vrátenské hoře (bylo zataženo, ale i tak bylo vidět široké okolí včetně Ještědu, Ralska a Řípu). Petr pak šel údolím Skalského potoka do Sudoměře a vlakem přes Mladou Boleslav domů, my s Beenou přes Libovice do Mšena a vlakem domů přes Mělník.
Z Ostrova do Věrušiček - 30km

V neděli v poledne jsme s Boříkem po čtyřhodinové jízdě vlakem vystoupili v Ostrově nad Ohří a se zapřaženými tahouny se vydali po žluté do Kyselky. Našli jsme hadici, která vede pramen mattoni do kašny, odkud odtéká pryč (z čeho se tedy vyrábí Mattoni, když originální pramen prýští do rozvalin lázeňské budovy?), nabrali si vynikající kyselku s sebou a vyšplhali na Bučinu (převýšení 300m na 1,2km), kde je rozhledna. Vyšlo nám počasí, a tak jsme si užili výhled na Klínovec i Vladař a Karlovy Vary. Pokračovali jsme nádhernou panenskou krajinou Doupovských hor, cestami i necestami (závěje, bažiny, potoky) a za tmy jsme došli do Albeřic. Odtud jsme došli jen 6km do Věrušiček na benzínku, kde nás vyzvedl můj obětavý kamarád se srdcem kovboje, Mirek Wetter. Mockrát děkujeme!!! Bero a Beena táhli jako zběsilí, protože Doupov je plný černé i vysoké zvěře a zajíců. Šli jsme hlubokým sněhem, ale i jarní loukou..viděli jsme rampouchy, led i rašící devětsil u potoka. Akce byla trochu divoká, měli jsme málo času, ale i když jsme přijeli domů ve tři ráno, stálo to za to.
1
Vítej, kdož vstoupils. Zanech nám v návštěvní knize vzkaz, budeme tomu rádi. :-) Berovlci.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one