ŽIVOT S BEREM, BEENOU, HELGOU, SHADOWSEM A NĚKOLIKA KOŇMI Z KOZÍ HŮRKY

Jednooký vlk 2009 - 93,5km

Jednooký vlk 2009 - obrázek

Jednooký vlk 2009 - obrázek

Byli jsme s Berem reprezentovat naši smečku na dogtreku ve Žďárských vrších. :-)

Bořík mě hodil do Prahy autem, tam jsem přesedla na bus do Brna a Petr od Goldinky mě naložil do auta k Míše a malamutovi Nordovi a jelo se do Kuklíku. Protože jsme přijeli kolem desáté večerní, byli už někteří závodníci společensky značně unaveni, ale i tak jsme se příjemně pozdravili, dali dvě piva a šli spát.
Ráno jsme s Berem startovali krátce před devátou, záhy dohnali Majku s vlčačkou Bonií a takto ve dvou jsme strávily celý první den. Máme s Majkou podobné tempo, takže jsme se vzájemně podporovaly. Trasa vedla přes Maršovice, Brožovu skalku, Sykovec a Fryšavský kopec. Když se chystala bouřka, blížily jsme se zrovna do Vojnova Městce do hospody, takže jsme tam bouřku zdárně přečkaly. Než jsme došly k obrovské vodní ploše Velké Dářko, už byli psi zase suší, a tak jsem s Berem skočila do osvěžující přehrady - Bero s klackem, pro který skákal, já jsem se obešla bez klacku. Z kempu u Dářka jsme vyšly spolu s Alenou Kohlovou a Milenou Benkeovou, takže se potmě šlo svižně. Cestou jsme míjely Romana s Méďou a Rudu s Benem, kteří šli teprve z Fryšavy na Vojnův Městec! Milča s Alenou se uložily na jednom odpočívadle pod Fryšavou, my s Majkou pokračovaly za svitu čelovek dál. Když začalo pršet, rozhodly jsme se rozložit bivak v mladé smrčině. Pod izotermickou fólií se mi spalo krásně, zato Majce ne. Vstávala  ve čtyři ráno úplně zmrzlá a nechala mi na stromě papírový vzkaz: "Nešlo tě vzbudit. Je mi pěkná kosa. Razíme dál." Já s Berem vyrážela tedy sama, kolem deváté ranní. V noci jsme sešly ze značky, a protože jsem ráno nekontrolovala, kde jsem, a rovnou vyrazila, odchýlila jsem se od trasy docela dost. Zašla jsem si asi pět kilometrů směrem na Žákovu horu, kde jsem potkala Koudelkovy se samojedy, kteří si trasu zkracovali. Na Devíti skalách bylo v sobotu za pěkného počasí tolik turistů, že jsem ani nešla na vyhlídku. Vzpomínala jsem, jak jsem tudy poprvé šla Osamělého vlka s mladou Terry, které je dnes už 13let...
Poobědvala jsem ve Svratce s Martinem Švancarou, Verčou Léblovou a Jirkou, kolem Karlštejna jsem šla s Pavlou Hellebrandovou, ale nakonec jsem sama s Berem prošla ten nejkrásnější kus trasy, přes Zkamenělý zámek, Velké Perničky, Čtyři Palice, Dráteničky a Sněžné. Naprosto šťastní a nabití kouzlem Vysočiny jsme s Berem dorazili krátce po setmění. Petr s Goldie přišli kolem čtvrté odpolední, Peťa Dvořák s Nany se umístil jako DRUHÝ - běžel! Roman Polášek a Ruda Peňáz skutečně došli, ale v neděli v poledne - těsně před limitem. Peťo Žižko a Pepo Kamenáre, děkuju za všechny, kteří byli tak nadšení jako já! Žďárské vrchy jsou jednou z nejkrásnějších oblastí naší země, ale trasa, zázemí, tombola a příjemná atmosféra, to je vaše práce!


Fotka u článku je dílem Míry Ježka.
12.05.2009 09:26:30
Juliana_boiohaemum
Vítej, kdož vstoupils. Zanech nám v návštěvní knize vzkaz, budeme tomu rádi. :-) Berovlci.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one