ŽIVOT S BEREM, BEENOU, HELGOU, SHADOWSEM A NĚKOLIKA KOŇMI Z KOZÍ HŮRKY

Sněhem Doupovských hor (I.)

Sněhem Doupovských hor (I.) - obrázek

Sněhem Doupovských hor (I.) - obrázek

Čtyři poutníci, dvě různé trasy... První vyprávění je od Juliány, která šla jen s Berem a Beenou - druhou napíše Michal, který šel v tlupě s Bořkem a Lukášem.
Dogtrekking Doupovskými horami (47,5 km)

Tohle byla jedna z nejbláznivějších akcí, co jsem kdy zažila. V sobotu jsme vstali na vlak v pět ráno a se sbalenými krosnami šli na zahradu pro psy. Chyba lávky! Žádných psů tam nebylo. Bero s Beenou normálně utekli. Co teď? Michal a Bořík vyrazili na vlak, protože je v Berouně čekal ještě Lukáš. Já zůstala doma a čekala na psy. Ti se uráčili vrátit v půl desáté večer, totálně utahaní a navíc Beena s plným břichem bůhví čeho. Fajn, řekla jsem si, tak kluky dohoním se psy druhý den. Ráno jsem vyrazila do Libkovic u Valče, kde Lukáš, Michal a Bořík vystupovali den přede mnou. Po telefonické domluvě jsem zjistila, že vůbec nebude problém je dohnat - vůbec to s tempem nepřeháněli a navíc neměli psy. Našla jsem si trasu kolem vojenské základny Zelený kříž a nakonec jsem měla velké štěstí, že jsem odbočila špatně, na východ. Kdybych totiž použila vybranou cestu, zcela určitě by mě chytili vojáci. Dostala jsem se na východní hranici vojenského újezdu, přes vrchol Lopota (640 m.n.m.), Konický vrch (648m.n.m.) a Doupovské strážiště (716 m.n.m.) do Doupova, zaniklé vesnice, kde jsme se měli sejít. Pro mě to bylo 26km s neustálým schováváním se před vojáky. Boj s hlubokým sněhem v závějích je pro mě radost, navíc jsem viděla několik stád muflonů, jelenů i srn a bezpočet dravců od poštolky přes krahujce a káni až k jestřábovi. Ale těšila jsem se na okamžik, kdy se přidám k naší tlupě. Doupov leží v údolí, kde není signál gsm. Nevadí, řekla jsem si, domluvili jsme se přece, že se tu sejdem, tak tu snad na sebe počkáme. Přišla jsem tam v pět odpoledne, a dvakrát krátce za sebou tudy projeli vojáci. Seděla jsem nejdřív pod cestou a pak jsem se kvůli mokrému sněžení přesunula do vojenské strážní budky. Čekala jsem na kluky tři hodiny a nic. Neslyšela jsem ani hlasy. Z těšení na lidskou společnost nakonec vzniklo rozhodnutí, že ať jsou kde jsou, já tu nebudu klepat kosu. V jedné strážní budce jsem rozložila bivak, nakrmila psy a do čtyř do rána se vyspala jako doma v posteli. Psi po včerejší nedovolené hostině rytmicky chrápali jako staří dědci, což mě docela konejšilo. Celou noc jsem měla hrůzu z toho, že mě tam půjde střídat noční stráž. Ve čtyři ráno už jsem to nevydržela, sbalila všechny švestky, probrala chlupáče a vydala se dál. Původně jsem chtěla jít severním směrem, přes polesí Ledviny a dál na Kadaň, protože tak jsme původně byli domluvení, ale představa nočního bloudění v závějích, vyhýbání se policejním autům a marného doufání v setkání s Bořkem, Michalem a Lukášem mě nelákala. Vydala jsem se po zasněžené cestě přes Zakšov, Horní a dolní Lomnici a do Kyselky. V šest ráno v Kyselce startovala pásová výroba mattoni, tak jsem si skrz okna užívala, jak jim to pěkně funguje. Snídani jsme si se psy dali ve stejném krámku u mostu, jako loni na Krušnohoráku. Prošla jsem i kolem kempu Na Špici v Radošově, přes dřevěný most a po žluté značce, která nás loni vedla až na Klínovec, jsem došla do Ostrova nad Ohří. Kdo se rád bojí, tomu doporučuji vydat se úplně sám do zakázaného vojenského prostoru a hrát si na schovávanou s vojáky. Je to docela adrenalin. Cítila jsem se jako psanec v době tuhého komunismu.
Doupovské hory jsou jedinečné. Jako každý vojenský újezd jsou panenské, plné zvěře, bez odpadků od bezohledných turistů. Celé dva dny mi do uší kvílela horská meluzína, křičeli dravci a zurčely potoky. A sněhu místy i metr dvacet. Jediné, co působí chladně a děsivě, jsou ty všudypřítomné betonové strážnice a panelové kužely... Po dlouhé době jsem se vydala na takhle osamělou akci, však to ani nebylo v plánu. Ale nelituji! Většinu cesty jsme se psy byli v sedmém nebi, a tak snad časem zapomenu na ty hororové pocity. :-) Bořík, Michal a Lukáš spali tři sta metrů ode mě v nějaké boudě!!! Nenašla jsem je. Ale protože si přispali a asi i užili snídani, jsou ještě na cestě do Kadaně, zatímco mě s Berem a Beenkou už vlak dovezl domů. Měla jsem asi trojnásobné tempo pohybu než oni, Bero s Beenou jsou spolehlivý motor.

Itinerář:
1. den: Libkovice - Valeč (7) - Zelený kříž (12) - Lopota (16) - Doupovské strážiště (23) - Trmová (26) - Doupov (26,5)
2. den: Doupov - Zakšov (8) - Horní Lomnice (9,5) - Dolní Lomnice (11) - Kyselka (12) - Ostrov nad Ohří (21)

FOTKY! http://kolivlci.rajce.idnes.cz/Dogtrekking_Doupovske_hory_46%2C5_km/

23.02.2009 16:31:37
Juliana_boiohaemum
Vítej, kdož vstoupils. Zanech nám v návštěvní knize vzkaz, budeme tomu rádi. :-) Berovlci.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one