ŽIVOT S BEREM, BEENOU, HELGOU, SHADOWSEM A NĚKOLIKA KOŇMI Z KOZÍ HŮRKY
Trénink v roce 2012: Helga, Shadow - 8-15km 3-4x týdně, Bero totéž navolno, Beena pouze víkendy, ale trasy 20-50km.

Plánujeme:

5.-8.5. Železné hory
6.-8.7. Bloody walk Krkonoše
30.8.-2.9. Stezka vlka
23.-25.9. Kokořínsko
Ve dnech 28.-30.9. jsme se zúčastnili krásného treku v režii Alči Kohlové a jejího týmu. 
Základní tábor byl v RS Sever ve Mšeně, na okraji CHKO Kokořínsko. Trasa vedla překrásnou přírodou pískovcových skal a mechových zákoutí, moc jsem jim trek záviděla. Naše smečka byla plně využita: 
LONG: Bořek + Helga, Linda Šauerová + Bero
MID: Karel Vlach + Beena
Shadow dělal v pátek doprovodného psa mně a Tonče u kočárku (krásně se venčil s Martiným jorkšírkem Timem a naprosto samozřejmě se snesli, což mě velmi těší v jeho vrčivém období), v sobotu jsem si s ním zaběhla 12km do Kokořínského dolu. 
Bořek vyrazil s Lubošem Bodlákem, protože spolu šli už Stezku vlka, a byl rozhodnut s ním dojít do cíle bez bivaku. Luboš je masochista a po celou dobu závodu nejí, jenom pije pivo a kafe. Bořek tedy taky moc nestavěl na jídlo, což se jim oběma vymstilo - bylo jim blbě od žaludku... Na 66.km měl Bořek krizi a Luboš mu utekl, ale krize byla překonána a přes velmi divoké bloudění za tmy došel v 6 ráno bez bivaku. Helga šla celou dobu v tahu, jak je pro ni charakteristické, takže mu hodně pomohla.
Bero s Lindou bivakoval na 45.km a zbytek došli druhý den, Linda naprosto nadšená, jak je Bero perfektně ovladatelný a jak nádherně tahá do kopce :-) Došli v sobotu odpoledne.
Beena s Karlem zvládli 38km za 9 hodin a naštěstí jsme Karla přesvědčili, že příště už půjde long. :-))
Tento víkend začne musherská sezona, kára je vytažena a závody se blíží!
A2.jpg
A.jpg
AA.jpg
DSC_6436.jpg
Když jsem se dozvěděla, že Láďa Páral to myslí s ukončením tradice Stezky vážně, neváhala jsem a přihlásila sebe i Bořka. Že bych měla sedět doma a učit se na zkoušky, šlo v tuto chvíli stranou...
Přijeli jsme až v pátek v jednu ráno, dřív to Bořek nestihl z práce. Stará parta ale nezklamala - jako by na nás čekali! Peťa Dvořák, taťka Luboš, děda Miloš, Alena Kohlová, Kozohor se Slávou, Adam Krutiš... málo jich tam nebylo a spát se nechystali. Prohodili jsme pár slov a byly čtyři ráno! Spali jsme dvě hodiny a hurá na trať :-D
Z Loučné jsme si vyžrali luxusní stoupání na horní stanici lanovky na Tetřeví chatu, kde měli Fochleři živou kontrolu. Byla jsem tam se Šedym kolem 11. hodiny a pak se rozpršelo. Výstup na Malý kotel přes vývraty v dešti byl výživný, pak už celkem pohodlná hřebenovka na Praděd, na níž na mě na Ovčárně čekal Petr s Bořkem. Dali jsme si oběd a rychle šli, protože tam nesměli dovnitř psi, takže byli přivázaní na dešti. Helga se chytře stočila do klubíčka pod stůl, Shadow si stoupl na stůl a hlasitě nadával... :-)
Na Švýcárně jsme se nezastavovali, až na Červenohorském sedle. Chtěli jsme si dát večeři na posilněnou a jít spát na Obří skály, které byly kus za Šerákem mimo trasu a hlavně brutálně z kopce...a ráno zase šplhat na Šerák...Rozhodlo se jinak: v sedm večer, kdy jsme tam zasedli ke stolu, začalo lít jako z konve, my jsme si objednali borůvkové knedle, kterými jsme se přejedli, k tomu každý panák likéru Praděd...do půlnoci jsme povídali s Peťou a Alenou a pak jsme šli spát do lyžařské ubytovny nad hospodou. Spát v suchu byla obrovská vzpruha. Dali jsme si 13 hodin bivak a v klídku se pustili do zbývajících 50ti km. Alena vycházela ze sedla v šest, Petr v osm, takže jsme byli z přespavších poslední.
Na Šeráku dopolední polívka a čaj (Bořek pivo, samozřejmě), sestup do Ramzové a hned pak výstup na Paprsek. Na Paprsku jsme si dali rychlý čaj/pivo a praděda a upalovali dál, k další zastávce v Branné. Tam jsme si v šest večer dali solidní večeři, dohnali nás Kozohor a Sláva a pak i Čvachtouni a vyrazili do cíle na zbývajících 16km, o nichž jsme už věděli, že budou částečně potmě. Na modré značce za Brannou jsme trochu bloudili, protože jsme si nevšimli kličky mezi stromy, ale nakonec se šlo pěkně a značka byla docela přehledná. Shadow začal pociťovat psychickou únavu z vytrvalé práce v postroji (začal víc čuchat, víc přede mnou kličkovat), ale z kopců šel perfektně u nohy jako nikdy. Helga se setměním nabrala nový elán a rvala Bořka hlava nehlava, z kopce musela jít za obojek, byla k neudržení. Z plánovaného cíle v půl deváté se vyklubal cíl ve tři čtvrtě na jedenáct, zábava v tančírně už byla v plném proudu. Nakrmili jsme psy, odstrojili a dali na stake-out, Bořkovi bylo špatně, tak šel hned spát, já ani nevím, kde se ve mě ta energie vzala - šla jsem hrát na housle s tradiční kapelou Řezníci :-))
Pár fotek nahraju, až zase bude čas...
P1260915.jpg
P1260916.jpg
stezka2012.jpg
stezka_shadow.jpg
Ve dnech 5.-8.7. 2012 se konal dogtrekový závod mimo seriál MČR, milá rodinná akce s názvem Bloody walk - přebor národních plemen v dogtrekkingu. V pátek se šlo z Prosečného přes Hostinné 45km Podkrkonoším, bylo tropické vedro, asfaltové cesty, otevřená krajina. Ráno jsem vyrazila až v 8:30 a zjistila jsem, že už je to pozdě - slunce bylo vysoko a pražilo. Shadow byl během tří kilometrů naprosto uvařený, asfalt se začal roztékat a mně začínal zase úpal. Vykoupala jsem Shadowse v rybníku v Hostinném, pustila ho na louce s boxerkami Zuzany Dvořáčkové (potkala jsem v Hostinném bývalou členku našeho letovského cvičáku!) a šli jsme domů. Přehlásila jsem se na MID, protože sobotní trasa vedla přes KRNAP a já věděla, že ve výšce nad 1000m bude mnohem snesitelněji. Vstali jsme v pět, vyrazili v šest a zhruba od 15. kilometru jsme šli s dvojicí Linda Šauerová - borderteriérka Kissie. Z lomu v Pekle jsme vyšplhali na Tetřeví boudy, dali jsme si vyhlášené borůvkové palačinky, pak Černý potok, Dvorská, Hříběcí, Strážné a zpět dolů do nekonečného vyprahlého frekventovaného údolí Malého Labe, které vede od Lánova přes Prosečné do Hostinného. V Krkonoších bylo oblačno, honily se kolem nás mlhy, teplota kolem dvaceti. Nádhera. Jen co jsme sešli dolů, bylo zas horko k zemdlení. Shadow makal celou cestu, byl skvělej, Na to, že mu je rok a půl... Po příchodu do cíle (čas 12:09) jsem se ani nestihla vzpamatovat a Lenka už mě lákala na koncert kapely Bejlí do odsvěceného kostela Alžběty Uherské, který stál za to, stejně jako výstava Tato Planeta 2012. První noc byl Shadow v přívěsu, ale druhou a třetí noc jsem si ho vzala do stanu, abychom si sebe taky trochu užili, když je to ten kotcovej pes. :-) Akce se zúčastnil za chodské psy snad jen Rocky Luboše Bodláka, české strakaté, teriéry, pražské krysaříky jsem tam neviděla, ale byl tam pár fousků a čechohorák aspoň Busty Broni Stehlíka. Zato československých vlčáků, ajajaj. Asi dvacet, možná ještě víc. Děkuju Pavlu Kohoutovi za výbornou malou akci a za skvělou vyprávěcí besedu v roubence, jeho báječné Šárce za pohostinnost a kozí sýry, Romanovi a Lence za odvoz a hlavně tomu svému chlapovi, že hrdinně pohlídal čtyři dny svou dceru :-)
Výsledek? Můj první mid v životě a byla jsem druhá :-))) Linda s Kissie třetí.  Shadow, slibuju ti, že svůj příští long už dojdeme - celý a v limitu! :-D
IMG_0893.jpg
IMG_0894.jpg
IMG_0900.jpg
O víkendu 26.-27.5. jsme se vydali  na vandr do vojenského újezdu, startovalo se z Jinců. Šel s námi Lukáš Herčík se samojedkou Annie, Juliána měla Šedyho v postroji a Bero šel volně s brašnami, Bořek měl Helgu a náš vůdce, Bořkův dlouholetý kamarád Lukáš, šel bez psa. Beena byla s Michalem na Sněžce a různě po Krkonoších. První den jsme došli na tábořiště na cca 25. kilometru, v klidu si uvařili na ohni večeři a čaj, Tonička si házela kamínky do potoka a nosila šišky. Druhý den jsme vyrazili do Strašic, ale Lukáš s Annie se od nás v poledne po obědě odpojili, aby stihli dřívější vlak. Ve Strašicích se odpojil i druhý Lukáš, kterému jel bus do Prahy, a my šli do Mýta po krásné 5km dlouhé cestě lesem, abychom zamávali vlaku, který nám ujel před nosem. Na další vlak jsme počkali ve výborné zahradní restauraci na návsi s dokonalým dětským hřištěm. Psi spali jako zabití a Tonička řádila na houpačkách a v pískovišti. Byl to krásný vandr a těšíme se na další, snad už s Čápem i se Sabinou!
247696_163713800426674_1089948636_n.jpg
251996_163713200426734_585713933_n.jpg
485612_163712997093421_99528298_n.jpg
553508_163713537093367_2145765998_n.jpg
247696_163713800426674_1089948636_n.jpg
251996_163713200426734_585713933_n.jpg
485612_163712997093421_99528298_n.jpg
553508_163713537093367_2145765998_n.jpg
Naše účast: Juliána a Shadow.
Meeting byl v pátek 5.5. večer, ale pracovala jsem do odpoledne v Klementinu na diplomce, a tak jsem vyrazila až v sobotu v 5h ráno a v Seči na náměstí jsem byla v 10. Startovalo se od sedmi do devíti, takže když jsem si v 11 přepakovala batoh, už byli všichni dávno pryč. Bylo horko a dusno před bouřkou, Shadow měl pořád žízeň a chodil se koupat do Sečské přehrady, takže nám cesta moc neubíhala. Hned u přehrady byla hospoda (druhý kilometr tratě), no a v ní seděl Románek s Lenkou, Mařena, Lucka Matrková v sukni (!) a Adéla s husboxerkami. Obědvali! Při představě, že půjdu s nimi a budu poslední den dobíhat do limitu, se mi podlomily kolena. Šli jsme dál. Na 25. kilometru v osadě Rovný nás v 18h chytla bouřka, do které se mi vůbec nechtělo. Schovali jsme se se Šedym u domorodců, já jsem dostala míchaná vajíčka a čaj a ještě zrovna ten den měli hasiči schůzi a otvírali jinak zavřenou hospodu. Po bouřce se spustil liják a krupobití, takže jsem v hospodě držela do půl jedenácté a Shadow tam dostal nažrat. Pak jsme se přesunuli do autobusové zastávky, která vypadala jako perníková chaloupka. Shadow jakožto kotcový pes měl velkou legraci z toho, že ležím na zemi a že jsme v kotci spolu, takže do mě neustále žďuchal a ňuchal, ale únava byla silnější a oba jsme se příjemně vyspali. Ráno jsme vyrazili přísně brzo, v pět na nohou a v půl šesté odchod. Prošli jsme velmi svižně trasu do Bílku, kde začínalo nádherné údolí Doubravy, kaňonovitá skalnatá soutěska s divokou vodou a peřejemi, které jsme kdysi šli s Peťou Dvořákem a Michalem a Berem a sousedovic tervíkem Crisem. Po vydatném dešti byla vydatná i cesta s velkým báglem po mokrých kluzkých šikmých kamenech nad propastí. Nádherný kus země. Došli jsme si pro kontrolu č. 2 a já jsem se cestou dozvěděla, že výše zmíněná Tuzemák parta spala na 12. kilometru! Jsou to borci. To jsem ještě nevěděla, že oni to stihnou a já ne. :-)))) Ale to už je jiná historka. V Bílku na zpáteční cestě jsem si počkala půl hodiny na otevření hospody, protože jsem neviděla jídlo od rána, a rovnou jsem si dala všechny chody a dezert. Po dojedení dezertu mě došli Tuzemáci s úsměvem na tváři, že jdou teda směrem na K2. Trochu jsem se v hospodě nacpala, a tak i mírné převýšení z Bílku směrem na Horní Bradlo mi dalo zabrat. Čas jsme měli pěkný, v Horním Bradle jsem si doplnila zásoby tatranek a seznámila se s cykloturisty z Plzně, kteří měli základnu v Nasavrkách. Do Nasavrk jsem ještě do večera došla a stihla jsem to těsně před další bouřkou, která přišla po osmé hodině. Zavřely se za námi dveře hospody a spustil se liják. Kdo neseděl u vedlejšího stolu - plzeňští cykloturisti. :-) Tentokrát se mnou řešili, kam bych tak v okolí mohla složit hlavu, a vymysleli jsme keltský skanzen, ve kterém máme v srpnu hrát s kapelou. Je sice opačným směrem od Nasavrk, než mám nazítří vyrazit, ale je tam mnoho hliněných domů s rákosovou střechou. Nakrmila jsem Šedyho, který byl po 42 km kupodivu méně unavený než předchozí den po několika přestupech z busu na metro a na vlak a následných 25km, a zkusili jsme štěstí ve skanzenu. Lilo jako z konve a v maringotce, kde měl přebývat správce Tomáš, asi nikdo nebyl, nedoklepala jsem se. Zvolili jsme na podmáčené neposekané parcele jedno z nejbližších stavení, "obytný dům s přístavkem", a stočili se do klubíčka. Druhý den už jsme nebyli tak svižní jako prve, vstávali jsme v půl sedmé a vyráželi kolem sedmé, ale vyneslo nám to v Nasavrkách otevřenou jednotu, kde jsme doplnili zásoby potravin. Hned před krámem jsme se podělili o podmáslí, to má Šedynek moc rád, a namířili si to ke kostelu sv. Jiljí, který mě zaujal rozličností slohů v jedné stavbě. Oslovila jsem místního faráře, který byl velmi ochotný, ale trochu s historií mlžil a po každé třetí větě si loknul kořalky z placatky. Ale pustil mě dovnitř a ukázal mi nádhernou křížovou klenbu nad oltářem, takže mi udělal velkou radost. Šedy neochotně počkal před kostelem. Z Nasavrk se klesalo ke Křižanovické přehradě a pak už to byl jen kousek na živou kontrolu K4, kde se na mě těšil Peťa Dvořák a kam jsem se těšila já, protože jsem za 81km cesty nepotkala jiné trekaře než Tuzemáky a po dvou letech, kdy jsem nešla žádný závod, mi bylo pravda dost smutno. Jo, jenže jsem se asi těšila moc. Měla jsem krásně našláplo a počítala jsem, že si tam dám polívku a pivo a do večera budu v cíli přes Třemošnici a Lovětínskou rokli. Haha. Na K4 jsem došla ve 12h v poledne, bylo krásně chladno a šlo se příjemně. Seděla jsem tam SEDM HODIN a v sedm večer jsem se přemístila jen pár kilometrů na bivak, naštěstí za doprovodu Dana z pořadatelského týmu, který se orientoval i za tmy, protože po pěti pivech se mi za tmy nikam moc nechtělo. Tomu říkám sportovní výkon. Ráno kolem sedmé jsem vyrazila do cíle z Vápenného Podolu zkrácenou trasou, jenže limit byl v 8:00 a já přišla v 8:49. Takže jsem si svou společenskostí na kontrole vysloužila DNF. Taky dobrý. Musím ale přiznat, že nocleh na louce pod hvězdami s nejsvítivějším Měsícem za několik let, či jak to hlásili na pondělí 7.5., stál za to. Oba předchozí bivaky jsem strávila pod střechou za hustého deště. V kempu jsem snědla hotelovou snídani tak za tři hosty a zkusila sprchový automat, taky zážitek. No a domů nás hodil Lukáš Herčík se samojedí lady Annie, dokonce nás dovezl až před náš dům. Paráda, děkujeme! 
Zjistila jsem, že Shadow jde energicky v tahu při rychlosti nad 8km/h, takže je to to samé co Dizzy a vyplývá z toho, že mám treky zase začít běhat. Je to výzva. 
Příští akce bude asi červencový Bloody walk, tak uvidíme, jaké bude v létě počasí. 
Návratovic pořadatelskému týmu děkujeme za velmi vydařenou akci! Železné a jakékoli jiné hory v květnu jsou hory nejhezčí. :-)
P1130245.JPG
P1130247.JPG
P1130248.JPG
P1130249.JPG
P1130255.JPG
P1130257.JPG
P1130259.JPG
P1130261.JPG
P1130264.JPG
P1130268.JPG
Vítej, kdož vstoupils. Zanech nám v návštěvní knize vzkaz, budeme tomu rádi. :-) Berovlci.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one