ŽIVOT S BEREM, BEENOU, HELGOU, SHADOWSEM A NĚKOLIKA KOŇMI Z KOZÍ HŮRKY

Krajinou Keltů s Tatankou 2012

Naše účast: Juliána a Shadow.
Meeting byl v pátek 5.5. večer, ale pracovala jsem do odpoledne v Klementinu na diplomce, a tak jsem vyrazila až v sobotu v 5h ráno a v Seči na náměstí jsem byla v 10. Startovalo se od sedmi do devíti, takže když jsem si v 11 přepakovala batoh, už byli všichni dávno pryč. Bylo horko a dusno před bouřkou, Shadow měl pořád žízeň a chodil se koupat do Sečské přehrady, takže nám cesta moc neubíhala. Hned u přehrady byla hospoda (druhý kilometr tratě), no a v ní seděl Románek s Lenkou, Mařena, Lucka Matrková v sukni (!) a Adéla s husboxerkami. Obědvali! Při představě, že půjdu s nimi a budu poslední den dobíhat do limitu, se mi podlomily kolena. Šli jsme dál. Na 25. kilometru v osadě Rovný nás v 18h chytla bouřka, do které se mi vůbec nechtělo. Schovali jsme se se Šedym u domorodců, já jsem dostala míchaná vajíčka a čaj a ještě zrovna ten den měli hasiči schůzi a otvírali jinak zavřenou hospodu. Po bouřce se spustil liják a krupobití, takže jsem v hospodě držela do půl jedenácté a Shadow tam dostal nažrat. Pak jsme se přesunuli do autobusové zastávky, která vypadala jako perníková chaloupka. Shadow jakožto kotcový pes měl velkou legraci z toho, že ležím na zemi a že jsme v kotci spolu, takže do mě neustále žďuchal a ňuchal, ale únava byla silnější a oba jsme se příjemně vyspali. Ráno jsme vyrazili přísně brzo, v pět na nohou a v půl šesté odchod. Prošli jsme velmi svižně trasu do Bílku, kde začínalo nádherné údolí Doubravy, kaňonovitá skalnatá soutěska s divokou vodou a peřejemi, které jsme kdysi šli s Peťou Dvořákem a Michalem a Berem a sousedovic tervíkem Crisem. Po vydatném dešti byla vydatná i cesta s velkým báglem po mokrých kluzkých šikmých kamenech nad propastí. Nádherný kus země. Došli jsme si pro kontrolu č. 2 a já jsem se cestou dozvěděla, že výše zmíněná Tuzemák parta spala na 12. kilometru! Jsou to borci. To jsem ještě nevěděla, že oni to stihnou a já ne. :-)))) Ale to už je jiná historka. V Bílku na zpáteční cestě jsem si počkala půl hodiny na otevření hospody, protože jsem neviděla jídlo od rána, a rovnou jsem si dala všechny chody a dezert. Po dojedení dezertu mě došli Tuzemáci s úsměvem na tváři, že jdou teda směrem na K2. Trochu jsem se v hospodě nacpala, a tak i mírné převýšení z Bílku směrem na Horní Bradlo mi dalo zabrat. Čas jsme měli pěkný, v Horním Bradle jsem si doplnila zásoby tatranek a seznámila se s cykloturisty z Plzně, kteří měli základnu v Nasavrkách. Do Nasavrk jsem ještě do večera došla a stihla jsem to těsně před další bouřkou, která přišla po osmé hodině. Zavřely se za námi dveře hospody a spustil se liják. Kdo neseděl u vedlejšího stolu - plzeňští cykloturisti. :-) Tentokrát se mnou řešili, kam bych tak v okolí mohla složit hlavu, a vymysleli jsme keltský skanzen, ve kterém máme v srpnu hrát s kapelou. Je sice opačným směrem od Nasavrk, než mám nazítří vyrazit, ale je tam mnoho hliněných domů s rákosovou střechou. Nakrmila jsem Šedyho, který byl po 42 km kupodivu méně unavený než předchozí den po několika přestupech z busu na metro a na vlak a následných 25km, a zkusili jsme štěstí ve skanzenu. Lilo jako z konve a v maringotce, kde měl přebývat správce Tomáš, asi nikdo nebyl, nedoklepala jsem se. Zvolili jsme na podmáčené neposekané parcele jedno z nejbližších stavení, "obytný dům s přístavkem", a stočili se do klubíčka. Druhý den už jsme nebyli tak svižní jako prve, vstávali jsme v půl sedmé a vyráželi kolem sedmé, ale vyneslo nám to v Nasavrkách otevřenou jednotu, kde jsme doplnili zásoby potravin. Hned před krámem jsme se podělili o podmáslí, to má Šedynek moc rád, a namířili si to ke kostelu sv. Jiljí, který mě zaujal rozličností slohů v jedné stavbě. Oslovila jsem místního faráře, který byl velmi ochotný, ale trochu s historií mlžil a po každé třetí větě si loknul kořalky z placatky. Ale pustil mě dovnitř a ukázal mi nádhernou křížovou klenbu nad oltářem, takže mi udělal velkou radost. Šedy neochotně počkal před kostelem. Z Nasavrk se klesalo ke Křižanovické přehradě a pak už to byl jen kousek na živou kontrolu K4, kde se na mě těšil Peťa Dvořák a kam jsem se těšila já, protože jsem za 81km cesty nepotkala jiné trekaře než Tuzemáky a po dvou letech, kdy jsem nešla žádný závod, mi bylo pravda dost smutno. Jo, jenže jsem se asi těšila moc. Měla jsem krásně našláplo a počítala jsem, že si tam dám polívku a pivo a do večera budu v cíli přes Třemošnici a Lovětínskou rokli. Haha. Na K4 jsem došla ve 12h v poledne, bylo krásně chladno a šlo se příjemně. Seděla jsem tam SEDM HODIN a v sedm večer jsem se přemístila jen pár kilometrů na bivak, naštěstí za doprovodu Dana z pořadatelského týmu, který se orientoval i za tmy, protože po pěti pivech se mi za tmy nikam moc nechtělo. Tomu říkám sportovní výkon. Ráno kolem sedmé jsem vyrazila do cíle z Vápenného Podolu zkrácenou trasou, jenže limit byl v 8:00 a já přišla v 8:49. Takže jsem si svou společenskostí na kontrole vysloužila DNF. Taky dobrý. Musím ale přiznat, že nocleh na louce pod hvězdami s nejsvítivějším Měsícem za několik let, či jak to hlásili na pondělí 7.5., stál za to. Oba předchozí bivaky jsem strávila pod střechou za hustého deště. V kempu jsem snědla hotelovou snídani tak za tři hosty a zkusila sprchový automat, taky zážitek. No a domů nás hodil Lukáš Herčík se samojedí lady Annie, dokonce nás dovezl až před náš dům. Paráda, děkujeme! 
Zjistila jsem, že Shadow jde energicky v tahu při rychlosti nad 8km/h, takže je to to samé co Dizzy a vyplývá z toho, že mám treky zase začít běhat. Je to výzva. 
Příští akce bude asi červencový Bloody walk, tak uvidíme, jaké bude v létě počasí. 
Návratovic pořadatelskému týmu děkujeme za velmi vydařenou akci! Železné a jakékoli jiné hory v květnu jsou hory nejhezčí. :-)
P1130245.JPG
P1130247.JPG
P1130248.JPG
P1130249.JPG
P1130255.JPG
P1130257.JPG
P1130259.JPG
P1130261.JPG
P1130264.JPG
P1130268.JPG
17.05.2012 00:01:03
Juliana_boiohaemum
Vítej, kdož vstoupils. Zanech nám v návštěvní knize vzkaz, budeme tomu rádi. :-) Berovlci.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one