ŽIVOT S BEREM, BEENOU, HELGOU, SHADOWSEM A NĚKOLIKA KOŇMI Z KOZÍ HŮRKY

Možná už jste z dogtrekkingem dávno začali, jenom jste to tak nikdy nenazývali… Vždyť je to turistika se psem! Jediný rozdíl od normálního vandru je v tom, že na závodech vás trochu omezují pravidla (například nesmíte psa během závodu pouštět z vodítka) a navíc se měří čas, což vás může svést k maratonskému běhu. Proč ne? Když na to máte vy i váš pes, nevidím důvod to nezkusit. Dogtrekking podle mě nepatří mezi „musherské sporty“, protože „mushing“ je sport psích spřežení nebo sportovců s jedním psem, kdy jdou psi permanentně v tahu…teda aspoň by měli jít. Na dogtrekking můžete i s krysaříkem na vytahovacím vodítku, tah psa není nikterak povinný a zásadní. Zásadní je vůle překonat sama sebe a dostat se do 80 – 120km vzdáleného cíle, pozitivní vztah k přírodě a ke svému psovi (není výjimkou, zvláště u žen, že při fyzické nebo psychické krizi začnou být hysterické na psa, což znechutí nejen jejich psa, ale i kolemjdoucí trekkaře…). Pokud si chcete sáhnout na dno svých fyzických i duševních sil a poznat partu lidí, kteří jsou (více či méně) úzce spjati s přírodou, nebojte se přihlásit na závod v dogtrekkingu. Jak se na něj připravit? Naplánujte si někdy trasu s minimem asfaltových cest a vyražte, nejlépe sami, jenom se psem, na první trénink. Pokud jste zvyklí se psem chodit delší vycházky, první trasa může mít kolem 40 – 50 km, pokud se na to poprvé necítíte, zkuste 20 – 30 km. Můžete délku treků postupně zvyšovat, ale mám vyzkoušeno, že před závodem nebo jinou 100km akcí stačí ujít párkrát 50 – 60km, pro utužení kondice vaší i psí. Ideální tempo je takové, aby pes většinu cesty klusal (pro psa je to nejméně namáhavý chod), ale u některých velkých psů byste museli klusat taky, což není vždycky proveditelné… Takže se pes bude muset přizpůsobit. Vy i pes vypijete na trati mnohonásobně více tekutin než v klidu, a při longu je k nezaplacení tzv. camelback, zásobárna vody s hadičkou, která vám visí z batohu a můžete se kdykoli napít, aniž byste tu obrovskou (a často hnusně těžkou) věc ze zad sundávali a zase nandávali. Pro psy, kteří i po dobu výkonu odmítají pít, doporučuji hodně zalít ranní malou dávku krmiva a totéž dělat na trase. Někteří závodníci pijí iontové nápoje; s tím nemám moc zkušeností, ale jestliže je pijí dodnes, asi se jim to osvědčilo.  Tah psa je na trase velmi nápomocný, dovoluji si přiznat, že bez psů bych asi 100km jen tak neušla… Je poměrně praktické mít pro psa postroj, do kterého se může opřít, ale pokud váš pes táhne 10% trasy a zbytek času se s požitkem motá okolo vás a stromů, je investice do superluxusních značkových postrojů a canicrossových šňůr poněkud zbytečná a stačí široký obojek a vodítko. Místo nákupu drahé canicrossové šňůry můžete zajít do provaznictví a koupit si dva metry gumového lana a dvě karabiny, místo značkového sedáku často stačí bederní pás batohu – pokud ale má váš pes víc než 20 kg a hodně táhne, sedák (klidně horolezecký) bych doporučila, přezky vašeho batohu by psí tah nemusely dlouho snášet.

Co se týče ovladatelnosti psa na dogtrekking, myslím, že hlavní je snášenlivost s lidmi a psy. Trekkař by měl mít svého psa pod kontrolou a měl by být fyzicky schopen psa udržet. Párkrát jsem viděla situaci, kdy se obrovský pes táhnoucí křehkou dívku vrhnul na míjejícího psa a dívka neměla šanci svému psovi v útoku zabránit, protože pes měl tak o 10 kg víc než ona…

Je taky praktické, když váš pes umí zpomalit nebo se zařadit k noze či za vás – oceníte to hlavně při prudkých sestupech v náročném terénu.

Většina treků začíná ve čtvrtek večer představením trasy. Dostanete itinerář (někdy jsou tam kontroly vyznačené, jindy jsou na trati skryté) a pořadatelé všem závodníkům sdělí případné změny či upřesnění. Druhý den ráno se startuje většinou v minutových intervalech a je na vás, kolik kilometrů první den ujdete. Je dobré první den ujít aspoň polovinu, protože když se druhý den probudíte na bivaku rozlámaní a uvědomíte si, že vás čeká ještě většina trasy, na náladě vám to moc nepřidá a hrozí, že začnete s úvahami typu „já to nezvládnu“ nebo „to nemám šanci stihnout“. V neposlední řadě je důležité po očku sledovat svého psa: pokud si lehá při sebemenším zastavení nebo přestane táhnout (pokud jinak tahá), je potřeba zpomalit a častěji dávat aspoň 15min. pauzu. Jestli vás ráno po bivaku zaskočí jeho ztuhlý pohyb, nevolejte odvoz hned, ale zkuste ho „rozchodit“. Podobných situací je spousta; řekla bych, že pro všechny platí, abyste nebyli lhostejní k projevům psa, ale nepřeháněli svou starostlivost. Jdete-li na start, váš pes musí mít kondici; tím se velké části nezdaru vyhnete. ;-)

27.06.2008 14:32:56
Juliana_boiohaemum
Vítej, kdož vstoupils. Zanech nám v návštěvní knize vzkaz, budeme tomu rádi. :-) Berovlci.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one