O saňových psech a práci s nimi jsem četla v knihách E. T. Setona, Jacka Londona  a dalších dobrodružných spisech. Pak se přidal i zájem o reportáže ze závodů v kynologických periodikách. Ale nikdy mě nenapadlo, že se k tomu někdy dostanu...

Kousek od naší chaty bydlí musher se svou rodinou a dvaceti sibiřskými husky. Jednou mě pozval na návštěvu, pak na trénink spřežení (křečovitě jsem se držela řídítek káry a doufala, že to všechno dobře dopadne) a nakonec jsme si od něj vzali fenu na dogtrekking. Mám za sebou první závody psích spřežení a Mírovi Kremličkovi, jeho ženě Ireně Polanské, Sáře a všem jejich psům děkuju, že mě s mushingem seznámili.