ŽIVOT S BEREM, BEENOU, HELGOU, SHADOWSEM A NĚKOLIKA KOŇMI Z KOZÍ HŮRKY
Naši známí pořádali v Čestlicích psí den a Julie kývla s Berem na ukázku tance se psem, ačkoli nikdy vyloženě tanec necvičili. Nácviku věnovali dva dny předem, přičemž cvičili tak deset minut pokaždé. Nejdřív měla Julie v plánu cvičit na Lord of the dance, ale nenašla správné CD, tak vzala za vděk Riverdance. Skoro sedmiminutovou skladbu nakonec zvládli nacvičit, ačkoli Bero samozřejmě nereagoval vždy přesně v rytmu na povely. Cvičil nadšeně celých sedm minut, čímž Julii mile překvapil, protože doma nikdy necvičili takhle dlouho bez odměn. A navíc nám doma hárají seveřanky, takže měl Bero hlavu v oblacích. V horku na plném slunci předvedl Bero vynikající výkon, temperamentní a nadšený. Julie použila nejjednodušší prvky - otočku kolem psovoda popředu a pozadu, slalom mezi nohama, proskok obručí a přes nohy a ruce, přes hlavu, do náruče, plazení, couvání, polohy, otočky kolem své osy... Foto zde: http://kaveta.rajce.idnes.cz/Psi_den_v_Cestlicich_-_zari_2011/#
psi_109.jpg
psi_110.jpg
psi_111.jpg
psi_112.jpg
psi_113.jpg
psi_114.jpg
psi_115.jpg
psi_109.jpg
psi_110.jpg
psi_111.jpg
psi_112.jpg
psi_113.jpg
Počítány trasy od 20km výše:

13.3.      28km
20.3.      33km
8.-11.4. 84km
Celkem 145km
To jsem se takhle jednou toulala po Plzeňsku se psama a tady jsem zašla na pivo...no a protože je to hospoda plná sošek a obrázků čápů v různých velikostech a z různých materiálů, vzpomněla jsem si na tebe. Mohl bys tu třeba slavit narozky, nebo tu nějakou z kůží zasvěcovat do čapího okultizmu. :-P

Takže...přidávám fotky a zdravím.
IMGP0312.JPG
IMGP0314.JPG
IMGP0315.JPG
1. Doupov - únor - 46km
2. Doupov - březen - 30km
3. Doupov - duben - 30km
4. Žďárské vrchy - květen - 93km
5. Křivoklátsko - květen - 45km
6. Jeseníky - červenec - 104km
7. Berounsko - září - 20km
celkem 368 km
Plavba 2008 - obrázek

Plavba 2008 - obrázek

Dva dny před odjezdem na letiště jsem rozvezla psy po kamarádech - Berušu si vzala domů teta Verča, Benžíka jezdkyně Lenka a Beenu Bára od Eskymáčka. O seniory se nám postarali sousedi od koní...

Po hodině a půl v oblacích jsme přistáli na letišti v Pise, kde jsme si po letech prohlédli Šikmou věž, natláskli se vynikající pistáciovou zmrzlinou a nasedli do vlaku směr Řím, Ve Follonice jsme vystoupili a s čerstvou pizzou jsme se svezli autobusem až k marině. Asi za půl hodiny jsme viděli světlo, které se blížilo po moři - byla to Aura, desetimetrová jachta, a na ní Honza Bušil, Josko a Jiřík. Po zaparkování lodi u mola jsme se vydali na pivo a poslechli si vyprávění z právě zakončené plavby. Kluci byli na Korsice, kam jsme měli v plánu plout taky.

V sobotu ráno Jiřík s mamkou odvezli kluky na letiště, já vydrhla palubu a mamka kajuty a vyrazili jsme na první plavbu. První den bylo bezvětří a skoro celých 18 NM jsme pluli na motor. Zato bylo pěkně teplo a dalo by se i koupat. Zakotvili jsme v marině v Porto Azzuru, uvařili večeři, ulovili další zmrzlinu a šli brzo spát.

Nedělní ráno nás překvapilo sluncem a teplem, a tak jsme po prohlídce Napoleonova sídla v Portoferraiu vypnuli motor uprostřed moře a největší otužilci si šli zaplavat. Kdo myslíte, že to byl? Jediné dvě ženy na palubě. Pro kluky že to prý bylo ledové. Večer jsme dopluli do přístavu Marciana Marina, za světla jsme si ještě prošli přístavní městečko, já vlezla na pláži ještě jednou do moře a pak jsme navštívili Yachting bar, kde jsme se seznámili s kapitány Mirkem a Bobešem a jejich charterovými posádkami. Z naší posádky jsem v Yachting baru zůstala jediná, ale zato do dvou do rána - protože se hrála latinskoamerická hudba a tancovala se čača, jive, rumba a různé variace. Z Čechů nejvíc tancovala Lenka, Martin a já. Do Martina se zřejmě kvůli dokonalému tanečnímu pohybu zamiloval jistý Ital, což Martina dojalo. Já jsem celý večer protancovala s námořníkem Claudiem, který vypadá jako George Clooney a mluví asi deseti svétovými jazyky. Naše konverzace byla minimálně tříjazyčná, to bylo legrační.

V pondělí ráno jsme se s rodinou vydali na horský výstup na Monte Capanne, která ční od moře 1018m, takže jsme funěli podobně jako v Jeseníkách na Ztracené kameny. Vrchol hory byl v mlžném oparu, ale nám to nevadilo, protože jsme mlaskali nad hustou italskou horkou čokoládou. Cestou zpět jsme prošli alejí jedlých kaštanů a asi tři kila jsme si dovezli domů.

Barometr už několik dní klesal a vysílačkou nám chodily zprávy s varováním před poryvy s rychlostí 50 uzlů. Místo na Korsiku jsme v úterý vyrazili na Capraiu, menší zalesněný ostrov na sever od Elby. Polovinu plavby (asi 10 NM) jsme pluli na předobok, rychlost asi 5,5 uzle v průměru. Na Capraie jsme zakotvili v zátoce vedle Bobešovy Meguem, který - jak má ve zvyku - nerozsvítil světlo na stěžni, a během okamžiku u něj byl člun capraiské hlídky.

Kapitáni si předali informace o blížících se poryvech - měly přijít v úterý odpoledne v intenzitě 8 - 9" beauforta. Korsiku jsme tedy oželeli a zpět do Marciany jsme vyrazili dopoledne, hned po snídani. Tlak byl tak nízko, že se některým i motala hlava, a moře klidné - v očekávání. V polovině trasy nás stihl první poryv, já předala kormidlo okamžitě kapitánovi a šli jsme refovat. Když se poryv poprvé opřel do plných plachet, loď se dostala skoro do vodorovné polohy. Cestou k Marciana Marině nás stihl ještě zmáčet prudký déšť, ale s připravenými plachtami byla radost plout i v poryvech. Zanedlouho po připlutí nás dohnala Meguem, půl hodiny po ní i Piccolo Mondo, Mirkova loď.

Středa byla teplá a větrná, vlny byly vysoké a tříštily se o útesy. Z Marciana Mariny ten den nevyplula jediná loď. Plavala jsem proti vlnám asi 700metrů z přístavní pláže a záviděla rybám. Ten večer jsem jako už tradičně strávila v Meguem, kde měla hradecká posádka notebook a pouštěly se filmy a svařovalo víno.

Ve čtvrtek jsme vypluli z přístavu na sever. Bylo jasno, svítilo slunce a vál silný vítr. Vlny byly po bouřlivém včerejšku až třímetrové a my pluli na vítr dokonce 7,5 uzle! Vítr chvílemi dosahoval rychlosti 33 uzlů, ale v průměru kolem 26. Když jsme vyjeli zpod ochrany hornaté Elby na otevřené moře, živel si s Aurou hrál jako s pírkem. Na vítr jsme jeli asi 22 NM, zbylých 8NM k marině v Porto Azzuro na motor. Tuto trasu kormidloval kapitán celou, a já byla ráda, že mi není špatně. Musím říct, že byla ze všech plaveb nejlepší, klouzat po třímetrových vlnách je nádhera.

V Porto Azzuru mě čekal poslední filmový večer na Meguem - Bobeš pak mířil do Salivori, kdežto my do Etrusca Mariny. Předpověď z vysílačky byla na zítřek docela divoká, v některých úsecích hlásili sedmičky..

Páteční plavba byla ale mírnější než předchozí - vlny už se trochu uklidnily, byly nejvíc dvoumetrové, předoboční vítr kolem 22 uzlů. Pluli jsme na plachty až k marině a pěkně jsme se osprchovali slanou vodou, když se vlny tříštily o naši loď.  V sobotu se vyklidila loď, já jsem zase vydrhla palubu a odpoledne vyrazili na 1300km dlouhou cestu autem.

Děkuju mamince a kapitánovi za uskutečnění akce! Verče, Lence, Báře a Karlovi s Petrou za laskavou péči o psy!

...a statečné Auře, která se za nás rvala s vlnami. :-)

FOTKY ZDE: http://kolivlci.rajce.idnes.cz/Jachta_Aura_-_Plavba_z_Folloniky_na_Elbu_a_Capraiu/

Nany v letu

Nany v letu

Bero

Bero

Terry

Terry

Terry

Terry

Bero - kladina

Bero - kladina

Nany

Nany

Terry - kruh

Terry - kruh

Mělnický trojboj 2008 - obrázek

Mělnický trojboj 2008 - obrázek

S Berem, Benjim a Terry a Peťou Dvořákem s Narranderkou jsme se zúčastnili závodu se třemi disciplínami: minidogtrekking, agility a netradiční poslušnost. Závod pořádali mělničtí agiliťáci a moc se jim povedl!
Záchrana kotěte - obrázek

Záchrana kotěte - obrázek

Už počtvrté v roli zachránců...tentokrát s pomocí vlčice.
(příběh jako vyšitý pro knížku Když je psů jako psů)
1
Vítej, kdož vstoupils. Zanech nám v návštěvní knize vzkaz, budeme tomu rádi. :-) Berovlci.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one