ŽIVOT S BEREM, BEENOU, HELGOU, SHADOWSEM A NĚKOLIKA KOŇMI Z KOZÍ HŮRKY

Karelák Charlie

(příběh jako vyšitý pro knížku Když je psů jako psů)

Když jsem jednou uprostřed července vystoupila na Smíchovském nádraží, měla jsem v plánu navštívit maminku v práci, vykonat jednu pracovní schůzku, pak jet na kytarový koncert vynikajícího hudebníka Štěpána Raka a poté si užít koncert bretonské hudby v podání Branu…

Jenomže na onom nádraží jsem spatřila cikánskou postarší dvojici, jak drží na vodítku mladičkého karelského medvědího psa! Od dob Finna pro ně mám slabost, a tak jsem k nim hned šla a dala se s nimi do řeči. Jejich druhá věta byla „za pětistovku je váš“ a mně bylo jasné, že karelák patří úplně někomu jinému… V peněžence jsem měla 400,- a nějaké drobné (to bylo velké štěstí, protože běžně v peněžence nemívám ani vindru!) a když jsem to karelákovu držiteli nabídla, chtěl cenu dorovnat nejdřív mým prstýnkem, pak náušnicemi a nakonec mi koukal po botách; nedala jsem se a za všechny své peníze jsem si na špinavém vodítku s řezavě tenkým obojkem odváděla smutného ročního psa, podle onoho páru se jmenoval Alf. Musím ale podotknout že pejskovi „přechodní majitelé“ byli docela sympatičtí a ke psovi se nechovali nijak zle.

Měl lesklou srst, byl naprosto socializovaný, jel se mnou tramvají i metrem. Začala jsem mu říkat Finne a během půl hodiny na to nádherně reagoval. Proběhla jsem s ním snad všechny pražské parky a vyděsila maminčiny kolegy v práci (své povinnosti jsem musela splnit karelák nekarelák). Díky telefonátu s Alešem Vojtíškem se mezi chovateli kareláků roznesla zpráva o nalezeném psu a když jsem ve vlaku našla na jeho třísle tetovací číslo a sdělila ho Vojtíškovým, během krátkého času se mi zpět ozval šťastný majitel! Finn s naší rodinou absolvoval bretonský koncert i vystoupení Štěpána Raka (i když mu rytmus narušoval nepravidelnými údery buvolí kostičky o podlahu a občasným štěknutím), nosil mi klacky, hrál si se mnou po psím na kousanou a doma okamžitě zapadl do naší smečky (bez jediného konfliktu s našimi starými vzteklouny!) a proháněl se s Beenou po celé ploše našeho pozemku. Když jsem se od majitele po telefonu dozvěděla, že se pes jmenuje Charlie, a oslovila ho, Charliemu se doslova rozzářily oči, vyskočil na všechny čtyři a jeho tvář měla výraz: „Ty mě znáš?“ Byl kouzelný.

Druhý den přijel karelákův majitel – pejsek i pán byli štěstím bez sebe a já jsem se konečně dozvěděla, jak to všechno bylo. Charlie měl na svého pána chvilku počkat na nějakém karlínském dvorku, který měl ale druhý východ. Pět dní byl mimo domov a cikánská dvojice ho nejspíš nalákala na krmení.

Charlieho pán si ode mě koupil saňový postroj (karelák má nedostatečně nasvalenou křížovou oblast a strmé pánevní končetiny), a tak doufám, že ho někdy uvidíme na dogtreku!

07.08.2008 14:06:38
Juliana_boiohaemum
Vítej, kdož vstoupils. Zanech nám v návštěvní knize vzkaz, budeme tomu rádi. :-) Berovlci.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one