ŽIVOT S BEREM, BEENOU, HELGOU, SHADOWSEM A NĚKOLIKA KOŇMI Z KOZÍ HŮRKY
Hudba a další nehmotnosti
Ve čtvrtek 30.6. 2010 jsme v šesti lidech zaplnili kupé vlaku z Prahy do Budapešti, poté do Simerie a dále do Petrošani. Z Petrošani do Lupeni jsme se svezli autobusem a kousek za městem vylezli na první louku, kde jsme přespali. Z 800metrů jsme se ten den dostali na 1700, takže jsme překročili hranici lesa a šli po pastvinách s polodivokými koňmi a stády ovcí. Na značku jsme natrefili až v tábořišti. Nocovali jsme na 22. kilometru pod vrcholem Tuliša (1792m). Druhý den jsme trochu sestoupili a znovu vylezli na vrchol Lazarului (2282m) a odpoledne nás na obnaženém hřebeni stihla mohutná bouřka: vrchol Gruniu (2294m) jsme tedy nechali na zítřek a rozbili jsme tábor v kamenitém horském sedle v dešti na 35. km.
Chladné ráno nás vyprovodilo po hřebeni přes Ciomfu (2335m) na Custuru (2457m), pod níž jsme sestupovali po lavinovém svahu k prameni pro vodu a zase zpět (převýšení 200m na 400m...). Ten den jsme ještě dobyli malou (2370m) a velkou Papušu (2508m), což znamenalo šplhání kozími stezkami po ostrých hřebenech a za zády mít sráz, z boku taky. Slezli jsme pod Papušu do sedla asi na 50.km, kde bylo ledovcové jezero, a tam jsme postavili stany. Tu noc fučel tak silný vítr, že to některé stany málem utrhlo. Poryvy ustaly až druhý den v poledne, takže dopoledne jsme strávili schovaní.
Další den se projevil předchozí výkon: vynesli jsme svoje namožená těla na nejvyšší horu Retezatu (Peleaga, 2509m) a pak se rozdělili: Lukáš a Sabina pokračovali přes vrcholy Bucura I. a II. a ostatní slezli k jezeru Bucura a okružní cestou přes pastviny došli nad ostře zaříznuté údolí, kde nás zastihl déšť a stmívání, takže jsme tam přespali (cca 70.kilometr).
Ráno bylo počasí příznivější - sice pořád ještě fučelo a byla mlha, ale nepršelo. Vydali jsme se z Clince (2074m) k potoku (1550m) a zas nahoru na 1997m k jezeru Zanoaga, kde jsme se setkali s Lukášem a Sabinou, kteří si dali den odpočinku (zalezli si do stanu). My jsme si u horské služby uvařili oběd a čaj a vydali se dál: naším cílem bylo sestoupit do podhůří ke kabaně Gura Zlata, dát si tam teplé jídlo a doplnit zásoby potravin (88.km). Další den jsme se setkali u vysokohorské přehrady Gura Apei se Sab a Lukášem - rozhodli se jít na Retezat Mic, a tak jsme se rozloučili. My jsme v dešti pokračovali nad přehradu na první svah pohoří Tsarcu, které bylo naším druhým cílem. Od přehrady Gura Apei s námi šli dva psi: asi pětiletá krátkosrstá fena v barvě huskyho, které jsme říkali Libuna, a dlouhosrstý žíhaný dorostenec Karel s neuvěřitelně nádhernou kresbou obličeje. První noc spala Libuna mezi stany a Karel hlídal pod lesem (bivak na 102.km).
Do dvanácti jsme na blahodárném slunci sušili věci a stany a pak vyšli dál: vrchol Baicu (2123m) a Nedeia (2150). Hory Tsarcu byly celé zatravněné a plné zvířat, což byla od kamenitého a neutěšeného Retezatu příjemná změna. Psi už nám slouží, jako by byli naši: odhání od nás zdivočelé koně a odvádí pozornost pasteveckých psů, aby nás nechali projít. Našli jsme si krásné tábořiště v sedle s potokem, a tak jsme na 115. kilometru stanovali.
Ráno nás Karel a Libuna přivítali jako staří kamarádi a přešli s námi vrchol pohoří, Tsarcu (2190m), kde je meteostanice. Pod svahem je další stanice, Cuntu, jejíž správce nám udělal čaj a my jsme mu nabídli psy. Moc se mu líbili, sám tam měl malého voříška a ke psům měl krásný vztah. Libuna pochopila a zůstala - ale Karel, ačkoli jsme ho zaháněli dost věrohodně, nás doprovodil cestou necestou až k chatě Dacia. Tam se naše cesty rozešly: my jsme odjeli stopem do Caransebeš a Karel se - snad - vrátil k tomu srdečnému meteorologovi a k feně Libuně, která vypadala na jeho matku.
Následoval přesun vlakem přes Temešvár do srbského Vršce a pak do Češka sela, kde se od nás oddělil Čáp s Adélou. Ti jeli na Lepenski vir, archeologické naleziště, a pak do Budapešti, zatímco my jsme s Boříkem v českých vesnicích zůstali týden.
Více fotek na http://kolivlci.rajce.net
Chladné ráno nás vyprovodilo po hřebeni přes Ciomfu (2335m) na Custuru (2457m), pod níž jsme sestupovali po lavinovém svahu k prameni pro vodu a zase zpět (převýšení 200m na 400m...). Ten den jsme ještě dobyli malou (2370m) a velkou Papušu (2508m), což znamenalo šplhání kozími stezkami po ostrých hřebenech a za zády mít sráz, z boku taky. Slezli jsme pod Papušu do sedla asi na 50.km, kde bylo ledovcové jezero, a tam jsme postavili stany. Tu noc fučel tak silný vítr, že to některé stany málem utrhlo. Poryvy ustaly až druhý den v poledne, takže dopoledne jsme strávili schovaní.
Další den se projevil předchozí výkon: vynesli jsme svoje namožená těla na nejvyšší horu Retezatu (Peleaga, 2509m) a pak se rozdělili: Lukáš a Sabina pokračovali přes vrcholy Bucura I. a II. a ostatní slezli k jezeru Bucura a okružní cestou přes pastviny došli nad ostře zaříznuté údolí, kde nás zastihl déšť a stmívání, takže jsme tam přespali (cca 70.kilometr).
Ráno bylo počasí příznivější - sice pořád ještě fučelo a byla mlha, ale nepršelo. Vydali jsme se z Clince (2074m) k potoku (1550m) a zas nahoru na 1997m k jezeru Zanoaga, kde jsme se setkali s Lukášem a Sabinou, kteří si dali den odpočinku (zalezli si do stanu). My jsme si u horské služby uvařili oběd a čaj a vydali se dál: naším cílem bylo sestoupit do podhůří ke kabaně Gura Zlata, dát si tam teplé jídlo a doplnit zásoby potravin (88.km). Další den jsme se setkali u vysokohorské přehrady Gura Apei se Sab a Lukášem - rozhodli se jít na Retezat Mic, a tak jsme se rozloučili. My jsme v dešti pokračovali nad přehradu na první svah pohoří Tsarcu, které bylo naším druhým cílem. Od přehrady Gura Apei s námi šli dva psi: asi pětiletá krátkosrstá fena v barvě huskyho, které jsme říkali Libuna, a dlouhosrstý žíhaný dorostenec Karel s neuvěřitelně nádhernou kresbou obličeje. První noc spala Libuna mezi stany a Karel hlídal pod lesem (bivak na 102.km).
Do dvanácti jsme na blahodárném slunci sušili věci a stany a pak vyšli dál: vrchol Baicu (2123m) a Nedeia (2150). Hory Tsarcu byly celé zatravněné a plné zvířat, což byla od kamenitého a neutěšeného Retezatu příjemná změna. Psi už nám slouží, jako by byli naši: odhání od nás zdivočelé koně a odvádí pozornost pasteveckých psů, aby nás nechali projít. Našli jsme si krásné tábořiště v sedle s potokem, a tak jsme na 115. kilometru stanovali.
Ráno nás Karel a Libuna přivítali jako staří kamarádi a přešli s námi vrchol pohoří, Tsarcu (2190m), kde je meteostanice. Pod svahem je další stanice, Cuntu, jejíž správce nám udělal čaj a my jsme mu nabídli psy. Moc se mu líbili, sám tam měl malého voříška a ke psům měl krásný vztah. Libuna pochopila a zůstala - ale Karel, ačkoli jsme ho zaháněli dost věrohodně, nás doprovodil cestou necestou až k chatě Dacia. Tam se naše cesty rozešly: my jsme odjeli stopem do Caransebeš a Karel se - snad - vrátil k tomu srdečnému meteorologovi a k feně Libuně, která vypadala na jeho matku.
Následoval přesun vlakem přes Temešvár do srbského Vršce a pak do Češka sela, kde se od nás oddělil Čáp s Adélou. Ti jeli na Lepenski vir, archeologické naleziště, a pak do Budapešti, zatímco my jsme s Boříkem v českých vesnicích zůstali týden.
Více fotek na http://kolivlci.rajce.net
Dr. Miloš Sládek letos situoval letní exkurzi do Srbska za pomoci doc. Kmenta. Vydali jsme se s nimi ve složení Bořík, Čáp, já a Irma, takže ve dvou stanech. Navštívili jsme Vojvodinu, která je rovná a úrodná, koupali jsme se v Dunaji, prolezli jsme středověké hrady Ram a Golubac a mnoho středověkých klášterů. V Češku Selu, vesnici českého osídlení na hranicích s Rumunskem, jsme zahráli staročeské písničky s harmonikou, troji houslemi a kytarou a popili domácí jablkovici... Prošli jsme návrší Fruška Gora, navštívili zřícený hrad Maglič na úbočí Stolových hor a po dvou dnech strávili na pěších výpravách pohořími Golija a Tara. Viděli jsme zničenou oblast Srebrenica v Bosně a Hercegovině (dalekohledem přes řeku Drinu) a horské hranice Kosova. Všude zněla balkánská lidová hudba a přes dálnici chodily krávy. Děkujeme, Miloši, za krásnou výpravu! A já děkuju ještě Irmě, Boříkovi a Čápovi, že se se mnou vydali.
S doktorem Milošem Sládkem a literárním seminářem katedry bohemistiky PedF UK dne 16.5. 2009.
V sobotu 24.4. jsem vstala ve tři čtvrtě na pět ráno, abych se přidala v půl sedmé na Dejvické k výpravě, směřující na sever. Exkurze se zúčastnili štamgasti jako Zuzka Děngeová, Luděk Korbel, Honza Šimek, Vláď a Rosol, Ondra Blažek a Pavel Šaur, ale i vzácní hosté, jako Uka Hoření, Kristýna Fiřtová nebo Míša Klepáčová. Prošli jsme jarní a rozkvetlé České Středohoří plné roubených chalup, v Levíně viděli svorníkový kámen se staroslověnským nápisem, prohlédli si jedinečné kostely, například s kovovými náhrobky rytířů, vylezli na Lovoš, odkud jsme viděli západ slunce za Milešovkou. Druhý den jsme došli k hradu Opárno, což je zřícenina na překrásném místě, navštívili lutheránský kostel s muzeem českého granátu a nakonec se zúčastnili svatomarkovské barokní poutě s občerstvením na biofarmě. Celá akce byla výborná, jak počasí, tak program, tak samozřejmě atmosféra. Ochutnali jsme postřižinskou jedenáctku a březňák, dobrá to piva. :-)
Našla jsem pár fotek z divadelního představení Anděl s ďáblem v těle, ve kterém jsme s Boříkem hráli v orchestru - kontrabas a druhé housle.
VE ČTVRTEK 30.4. SE SEJDEM ZASE V LOMU NA KOBYLE, PŘIJĎTE, KDOŽ JSTE BYLI POSLEDNĚ, A VEMTE S SEBOU I NOVÉ TVÁŘE, S BUBNEM, FLÉTNOU, KYTAROU, ČI TŘEBA JEN HLASEM!
VÍC INFO NA MAILU CLUARAN@SEZNAM.CZ
VÍC INFO NA MAILU CLUARAN@SEZNAM.CZ
Po letech jsme si s bráchou zahráli koledy u štědrovečerního stolu, maminka nás dokonce natočila na foťák. :-)
gruppenphoto kytar a houslí (housle mám dvoje, ale jedny z nich jsou teď u Boříka na léčení)
Ve středu jsme se sešli na zahradě u Milana a Andrejky, kde se grilovalo, povídalo, jedlo a smálo. Děkuju za pozvání a ráda jsem vás viděla! :-)
Fotky zde: http://kolivlci.rajce.idnes.cz/Grilovani_-_setkani_spoluzaku_z_AG/
V úterý mystického data 9.9. jsme se s Trondou a Funkym zúčastnili indiánského rituálu poděkování, modlitby a meditace nedaleko Berouna. Kromě spojení vůlí a modliteb lidí různě po světě, kteří dělali hopi oheň v tentýž den, jsme spojili i své muzikantské síly a kolem ohně hráli na djembe, kytary, fujary a drobné perkusní nástroje... Chtěla bych poděkovat mamince, která mi akci doporučila, Slávkovi a Karolíně za milé přijetí a zasvěcení a Trondovi a Funkymu za to, že do toho šli, ačkoli nevěděli, do čeho že se to zamotali. :-)
(Berucha byla s námi a byla hodná, prostě šamanský pes :-)
1
Vítej, kdož vstoupils. Zanech nám v návštěvní knize vzkaz, budeme tomu rádi. :-) Berovlci.