Každý pes, který mi zasáhl do života, byl velkou láskou. První byl karelák Finn, který s námi byl pouze rok a čtvrt - byl první, a proto nezapomenutelný. Druhý, o koho jsem přišla, byl Dizzy - rovněž ho zajelo auto jako mladého, byly mu necelé tři roky - to bolelo hodně, byl to můj osobní strážce, narodil se mi do ruky naší Terrynce a strávila jsem s ním všechen svůj volný čas...udělala jsem si ho pro sebe, byla to rána a velké poučení... a úplně jinak jsem se vyrovnávala s odchodem Terrynky, Benžíka a Coddyho, mých lásek, nejlepších přátel z dětství, kteří mi nahrazovali lidskou společnost a se kterými jsem prožila 14 a 15 let svého života...Stárnoucí pes vás na svůj odchod připraví, ale nepřipraví vás na to prázdno, které po sobě zanechá. Je to nefér, že psi žijou tak krátce...